Pravda o myšlení Martina Heideggera

Vydavatelství Togga, Praha, 2017

Friedrich-Wilhelm von Herrmann   Pravda o myšlení Martina Heideggera

Myšlení a  dílo Martina Heideggera je vystaveno opakovaným obviněním ze spolupráce s národním socialismem, ke kterému se nyní přidalo obvinění ze systematického antisemitismu, které se objevilo v  souvislosti s  vydáním jeho soukromých zápisníků známých pod označením „Černé sešity“. Samotné zápisníky by nevzbudily tolik pozornosti, kdyby jejich vydavatel, Peter Trawny, zároveň nepublikoval svou interpretující knihu o  Heideggerovi a mýtu světového židovského spiknutí. Není povolanější autor než Friedrich­‑Wilhelm von Herrmann, jenž byl po čtyři poslední roky Heideggerova života jeho osobním tajemníkem a  filosof ho pověřil vydáváním svého souborného díla, který dokáže jednoznačně vyvrátit a odmítnout Trawnyho lživá a falešná tvrzení, aniž by prováděl apologii samotného Heideggera. Von Herrmannova reakce na lživá obvinění mají formu přehledného, systematického výkladu geneze Heideggerova myšlení, a  potud může jeho krátká kniha sloužit jako vynikající uvedení do celkového kontextu myšlení a díla Martina Heideggera, který – i když nemusí být každému čtenáři sympatický buď jako člověk, nebo jako myslitel – přesto zůstane jedním z největších filosofů 20. století.

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Pravda o myšlení Martina Heideggera

Supplementum V Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum

Togga

Pravda o myšlení Martina Heideggera

Togga

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Pravda o myšlení Martina Heideggera Sestavil, přeložil a k vydání připravil Aleš Novák

Supplementum V Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum Togga

Na vznik této publikace byla FHS UK poskytnuta Institucionální podpora na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (MŠMT–2017)

Odborná recenze překladu: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. © Friedrich-Wilhelm von Herrmann Translations © Aleš Novák, 2017 © Togga, 2017 ISBN 978-80-7476-115-7

Obsah

Vydavatelova ediční poznámka 9 Uvedení Martin Heidegger: pravda o Černých sešitech 11 Kapitola 1. Velikost a význam myslitelské cesty Martina Heideggera 1. Heideggerova myslitelská prazkušenost „filosofie živoucího života“ 19 2. Heideggerovy docentské přednášky z let 1919 až 1923 jako cesta vypracování hermeneutické fenomenologie faktického života 21 3. Marburské přednášky z let 1923/24 až 1928 jakožto cesta pro vypracování prvního hlavního díla Bytí a čas 26

4. Zkušenost dějinnosti bytí samého a cesta myšlení bytí z hlediska jeho dějin 30 Kapitola 2. Pozice Heideggerových Poznámkových notesů čili Černých voskových sešitů v celkovém rámci jeho díla 1. Filosofická dimenze Poznámkových notesů 37 2. O neoprávněném a o výlučně oprávněném zacházení s Černými voskovými sešity 46 Kapitola 3. Čistota myšlení z hlediska dějin Bytí 1a. Heideggerův postoj k národnímu socialismu 57 1b. Heideggerův postoj k antisemitismu 66

2. Myšlení pravdy Bytí bez politických souvislostí 71 3. Pomatenost požadavku revize čtení Heideggerových spisů 75 4. Světová hospodářská nouze, dějinně­‑státní nouze a duchovní nouze pobytu/Dasein 78 Kapitola 4. Analýza Heideggerových Černých sešitů čili Poznámkových notesů 83 Závěr Proč se v Heideggerově myšlení z hlediska dějin Bytí nemůže vyskytovat antisemitismus 87 Dodatek K Peteru Trawnymu, vydavateli Heideggerových Černých voskových sešitů 93

Bibliografie 99 Jmenný rejstřík 105 Zusammenfassung Kein systematischer Baustein des Denkens – philosophisch belanglos 107

9

Vydavatelova ediční poznámka

Mezi léty 2014 a 2016 došlo v rychlém sledu k publikování tzv. Schwarze Hefte z pozůstalosti německého filosofa Martina Heideggera (1889–1976) v  rámci čtyř svazků Heideggerovy Gesamtausgabe (GA), jež vychází v  nakladatelství Vittorio Klostermann ve Frankfurtě nad Mohanem. Jedná se jmenovitě o svazky GA 94–97, jejichž vydáním byl pověřen Peter Trawny z  Bergische Universität Wuppertal. Zároveň s  tím Trawny vydal svou interpretující knihu s  názvem Heidegger und der Mythos der jüdischen Welt‑ verschwörung, která od té doby vyšla v  již třetím, přepracovaném vydání. Tezí uvedené knihy je, že myšlení Martina Heideggera je systematicky antisemitské, což v naší hyperkorektní době musí působit skandálně. Následující text od Friedricha­‑Wilhelma von Herrmanna, který byl v  posledních čtyřech letech

10

Heideggerova života (1972–1976) jeho soukromým asistentem a byl jím autorizován vydávat jeho spisy v rámci GA, reaguje na Trawnyho počínání, které – jak se von Herrmann domnívá – nevratně poškodilo nejen osobu, ale především dílo Martina Heideggera. Text je sestaven z dílčích prohlášení a vyjádření, která von Herrmann laskavě dal k  dispozici vydavateli se svolením k  překladu a  zároveň písemně autorizoval jejich uspořádání, jež je tudíž dílem vydavatele. Název knihy zvolil autor. Intencí textu není žádná apologie ani snaha o očistu pověsti Martina Heideggera, nýbrž protiváha a korekce jednostranně vysloveného a  dále šířeného tvrzení o  Heideggerově údajně filosoficky systematickém antisemitismu. Osoba autora garantuje, že se nemůže jednat a ani nejedná o  žádný ideologický pamflet, nýbrž o  filo‑ soficky seriózní pojednání kontroverzní záležitosti, která  – bohužel  – odvrací od té hlavní záležitosti, o kterou v myšlení běží, a to od filosofie samé. Aleš Novák

11

Uvedení Martin Heidegger: pravda o Černých sešitech

Slovo pravda, které stojí v názvu, neznamená pouze správnost nějakého výroku, nýbrž má zde znamenat tolik jako „nezahalenost“, „nepřekroucenost“. Tento text byl sepsán, aby dopomohl k pravdě, a tudíž k  nezahalenosti a  nepřekroucenosti, skupině rukopisů Martina Heideggera, kterou on sám nazýval Černé voskové sešity či jen Poznámkové notesy. Tím zároveň tvrdíme, že Černé sešity od začátku jejich zveřejnění v rámci Heideggerových sebraných spisů, ba dokonce ještě před jejich publikováním, pronikly na veřejnost v  nejvyšší míře zahalenosti a  překroucenosti. Ještě v  předvečer jejich uveřejnění o  nich jejich vydavatel a v návaznosti na to i média, především německý a mezinárodní tisk, rozšířili špatnou pověst svědčící o  Heideggerově „antisemitismu“. Ještě předtím, než kdokoli mohl nahlédnout do prvního svazku Černých sešitů a přečíst si ho, ustavilo se

12

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

už pevně veřejné mínění téměř až do podoby zdánlivé jistoty, že Černé sešity v celku neobsahují nic než antisemitská vyjádření. Doposud nepřečtený obsah tak již předem překryla zahalující a  překrucující významová vrstva. Postup těch, kdo uvedli v chod tento zahalující a překrucující výklad, dal hned tušit, že zde dochází k  inscenované a  plánované instrumentalizaci této skupiny rukopisů za účelem sledování subjektivně­‑individualistických cílů. Namísto toho, aby byl obsah Černých sešitů diferencovaně analyzován a  zařazen do celku autorem zanechaných rukopisů, byl obsah těchto 34 sešitů vědomě a vehementně (a jak se vyjádřil sám jejich vydavatel: „ofenzívně“) doložen a zatížen jedním jediným, zato však nanejvýš působivým heslem, aby tím na německé i mezinárodní veřejnosti vyprovokoval pozdvižení a  strhnul pozornost. Jediným úderem došlo ke skandalizaci Heideggerových filosofických zápisníků. Hlavní strůjci této veřejné kampaně byli a až do dnešních dnů jsou německý vydavatel Peter Trawny a Italka, jež se chlubí svou konverzí k židovství, Donatella Di Cesare. Ve svazcích 95, 96 a  97 sebraných spisů Martina Heideggera se nachází 14 či 15 textových pasáží, které se týkají Židů nebo světového Židovstva, což vydává v souhrnu sotva na 3 normostrany formátu A4, jež stojí proti 1245 stranám celkového rozsahu tří uve-

Pravda o myšlení Martina Heideggera

13

dených svazků. Všechna pojmová označení, kterými se hovoří o Židech a světovém Židovstvu, pocházejí z  pojmosloví, kterým Martin Heidegger charakterizuje nejnovější novověk, tzn. modernu. Tím je patrné, že charakteristika k moderně náležejícího Židovstva nemá být omezená právě jen na něj, nýbrž je charakteristikou, která se týká všech lidí a  národů, jež žijí z ducha moderny. Způsob, jakým se v oněch sporých – a správcem pozůstalosti Hermannem Heideggerem po právu jakožto „okrajových“ označených – pasážích hovoří o  Židech a  světovém Židovstvu, náleží do Heideggerovy všeobecné analýzy moderny z  hlediska dějin bytí (něm. seinsgeschichtliche Analyse).1 Proto je hodnocení oněch vět týkajících se Židů jakožto antisemitských, ba dokonce jakožto „antisemitismu z hlediska dějin bytí“ (něm. seins­ geschichtlicher Antisemitismus) naprosto scestné a mylné. Řeč o „antisemitismu z hlediska dějin bytí“ má zároveň obsahovat, že myšlení z  hlediska dějin bytí jako takové a ve svém kořeni je antisemitské. Toto nehorázné a nepodložené tvrzení hlásá do světa pomatenost, která hledá sobě rovnou. Tato pomatenost a toto šílenství se ještě znásobí, když v tomto smyslu 1 Pozn. vydavatele: V následujícím se bude v textu rozlišovat mezi „bytím“ a „Bytím“ striktně podle originální předlohy, kde se rozlišuje psaní „Sein“ a „Seyn“.

14

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

zkonstruovaný antisemitismus z hlediska dějin bytí vysloví filosoficky studovaný člověk a  nárokuje ho pro filosofii jakožto její nové výzkumné pole. Když se vůči tomuto pomatenému tvrzení namítlo, že textové pasáže týkající se Židů nepředstavují žádný systematický stavební kámen, žádný systematický myšlenkový rys ve skladbě (něm. Gefüge) myšlení z hlediska dějin bytí, opáčil vydavatel ještě přehnanějším tvrzením, že Heideggerovo myšlení z hlediska dějin bytí je „systematicky“ antisemitské. Na jedné univerzitě ve Spojených státech amerických zavedl za tímto účelem do hry pojmový pár exoterický­‑esoterický a nechal se strhnout k tvrzení, že se musí nahlížet pod exoterickou vrstvu Heideg­ gerových textů, aby se pod ní zahlédla esoterická vrstva, jež sestává výlučně z antisemitismu. Bohužel se mezi všemi shromážděnými americkými profesory nenašel ani jeden, který by mluvčího vyzval, aby udal nějaký příklad antisemitismu z  kteréhokoli Heideggerova textu věnovaného dějinám bytí. Specifičnost Trawnyho stereotypně opakovaného tvrzení spočívá v  tom, že zůstává dlužno důkazů ve formě odkazů na textová místa. Věty týkající se Židů obsažené v  uvedených třech svazcích nepředstavují ani antisemitismus z  hlediska dějin bytí, ani vůbec žádný antisemitismus. Kritický tón těchto pasáží pochází z  kriti-

Pravda o myšlení Martina Heideggera

15

ky moderny z  hlediska dějin bytí. Heideggerovo myšlení z hlediska dějin bytí či myšlení z hlediska dějin příhodného (něm. das Ereignisgeschichtliche Denken) nemá nic společného s  jakýmkoli politicko­‑ideologickým myšlením, nýbrž je co do svého původu fenomenologicko­‑spekulativním myšlením. Kdo tvrdí něco jiného, prozrazuje, že není myslitelsky kompetentní vykázat ani reprodukovat původ myšlení z hlediska dějin bytí z proměny hermeneuticko­‑fenomenologického myšlení fundamentální ontologie ze spisu Bytí a čas.2 Podobnou výtku jako antisemitismus z hlediska dějin bytí představuje z Itálie pocházející „metafysický antisemitismus“, který obviňuje dokonce celou německou filosofii od Kanta po Nietzscheho.3 Tato výtka se dovolává příležitostných antijudaistických výroků, které se tu a  tam sporadicky vyskytují, nicméně nikdy v  žádných systematických hlavních spisech inkriminovaných myslitelů. Osočovat a  hanobit německou filosofii Kantovu, Fich2 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 2, Sein und Zeit (1927). Hrsg. von Friedrich Wilhelm von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1977. Česky: týž, Bytí a čas. Přel. Ivan Chvatík, Pavel Kouba, Jiří Němec, Miroslav Petříček. Praha: OIKOYMENH 2002. 3 Donatella Di Cesare, Heidegger, die Juden, die Shoa. Frankfurt a. M.: Klostermann 2016.

16

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

tovu, Schellingovu a Hegelovu jakožto metafysicky antisemitskou na základě takovýchto sporadických a  bezvýznamných vyjádření, jež mají konfesijní motiv, to nepředstavuje výrok filosofický, nýbrž čistě jen ideologický, který je na míle vzdálený bytostnému porozumění tomu, co znamená racionální a spekulativní filosofie. Takováto filosofie každopádně není žádnou filosofií světového názoru, nýbrž je v sobě a do sebe uzavřenou myšlenkovou skladbou, která do sebe nedokáže zahrnout nic takového jako nějak vytyčený antisemitismus. To se týká rovněž hermeneuticko­‑fenomenologického myšlení z  hlediska dějin bytí, které není a  ani nemůže být žádným konglomerátem nebo směsí libovolných myšlenek. Myšlení Martina Heideggera bylo od jeho nejranějších začátků roku 1916 co možná nejvzdálenější jakémukoli biologicko­‑rasistickému uvažování. Jeho myslitelské výzkumné pole zůstávalo po celá léta totéž: živoucí život, který Heidegger vykládal jakožto faktický život, jakožto faktický pobyt (něm. Dasein) v jeho transcendujícím vztahu k odemčenosti coby pravdě bytí a jakožto bytí­‑tu (něm. Da­‑sein) v jeho příhodném vztahu (něm. ereigneten Bezug) k pravdě bytí, jež se tomuto bytí­‑tu v tomto vztahu přihází (něm. ereignende Wahrheit des Seins). Heidegger ve třicátých a  čtyřicátých letech  – z  pozice svého

Pravda o myšlení Martina Heideggera

17

myšlení z  hlediska dějin bytí, pocházejícího z  analytiky pobytu/Dasein ze spisu Bytí a čas – ostře kritizuje národní socialismus, který nazývá „barbarským principem“, jakož i Adolfa Hitlera a jeho „šílenství“. Ve svazku 97 sebraných spisů mluví o „nezodpovědné obludnosti a  zlořádu (něm. Unwesen), se kterými Hitler řádil po Evropě“,4 hovoří tam o „Hitlerově zločinném šílenství“5 a vyzdvihuje, „že kolem roku 1933 mnozí ‚intelektuálové‘ nedokázali poznat hned Hitlerovu zločinnou podstatu a  bytost“.6 A  co se týká Židů, píše v  dopise z  9.  února  1928 své manželce Elfridě Heideggerové následující: „Zajisté: nej4 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 97, Anmerkungen I–V (Schwarze Hefte 1942–1948). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2015, s. 250: „Die Verantwortung solcher Gedankenlosigkeit, oder ist es schon mehr: Unvermögen des Denkens?, übersteigt um viele tausende von Graden das unverantwortliche Unwesen, mit dem Hitler in Europa umhertobte. Stalin braucht nur ein Geringes mehr an Klugheit ins Spiel zu bringen als Hitler: er braucht nur zu warten.“ 5 Tamtéž, s. 444: „Das deutsche Volk ist politisch, militärisch, wirtschaftlich und in der besten Volkskraft ruiniert, sowohl durch den verbrecherischen Wahnsinn Hitlers als auch durch den endlich »zum Zuge gekommenen« Vernichtunsgwillen des Auslandes. Man mache sich nichts vor.“ 6 Tamtéž, s. 467: „Man hat sich in den letzten Jahren oft und heftig darüber erregt, daß um 1933 manche »Intellektuelle« nicht sogleich das verbrecherische Wesen Hitlers erkannten.“

18

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

lepší jsou – Židé.“7 Tato věta se týká jeho tehdejších posluchačů na univerzitě v Marburku. Avšak nikdo z  těch, kdo vznášejí obvinění z  údajného antisemitismu, ani žádný z autorů knih o „Heideggerovi a Židech“ neuvede ani jednu z těchto početných pasáží obsahující nejostřejší a pichlavou kritiku národního socialismu a všeho, co k němu náleží. Všechny tyto pasáže se vědomě vynechávají a zamlčují kvůli do pohybu uvedené instrumentalizaci Černých sešitů. Vědomě a cíleně vyvolaná debata o Heideggerovi vycházející z jeho Černých sešitů proto na sebe vzala a dodnes bere podobu nehorázných a nedůstojných útoků, hanebného a  nestydatého obviňování a  pošpiňování, a to nejen v médiích, ve kterých jsme na podobné věci zvyklí, ale právě i  od studovaných, akademicky vzdělaných univerzitních profesorů, již svým počínáním dávají najevo absenci akademicky slušných způsobů i  akademického étosu. Martin Heidegger byl a  i  do budoucna bude velký myslitel, se kterým se lze vyrovnávat výlučně filosoficky, nikoli však politicko­‑ideologicky, čili tak, jak se doposud vyrovnáváme čistě věcně a vědecky se všemi staršími mysliteli. 7 »Mein liebes Seelchen!« Briefe Martin Heideggers an seine Frau Elfride (1915–1970). Hrsg. und kommentiert von Gertrud Heidegger. München: Deutsche Verlags­‑Anstalt 2005, s. 156: „Freilich: die Besten sind – die Juden.“

19

Kapitola 1. Velikost a význam myslitelské cesty Martina Heideggera

1. Heideggerova myslitelská prazkušenost „filosofie živoucího života“ V návaznosti na svou první docentskou přednášku v  zimním semestru 1915/16 píše Martin Heidegger v  dopise z  5.  března  1916 nanejvýš důležitou zprávu své nevěstě Elfridě Petri: „Dnes vím, že může existovat filosofie živoucího života – že můžu vyhlásit boj na ostří nože racionalismu – aniž by mě zasáhl paprsek kletby nevědeckosti  – můžu to  – musím to  – a tak dnes přede mnou stojí nutnost problému: jak vytvořit filosofii jakožto živoucí pravdu a jak je jakožto utváření osobnosti cenná a smysluplná.“8 8 »Mein liebes Seelchen!« Briefe Martin Heideggers an seine Frau Elfride (1915–1970). Hrsg. und kommentiert von Gertrud

20

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Myslitelským nálezem, který mladého filosofa naplnil hlubokým štěstím a  který se mu přihodil, byl otevírající a  směrodatný vhled do možnosti vypracování filosofie živoucího života čili filosofie jakožto živoucí pravdy. Jedná se o vhled, že na rozdíl od teoretického poznávajícího života existuje i  předteoretický a  neteoretický život, ve kterém již žijeme ještě předtím, než jsme přijali teoretický poznávající život, a  tedy že primární úlohou filosofie je vykládat tento předteoretický a neteoretický, což znamená živoucí život v  tom, co je mu nejvlastnější. To, co je výkladem tohoto živoucího života, se pak prokazuje jakožto živoucí pravda o živoucím životě. Co zde mladý Heidegger poprvé nahlíží jakožto živoucí život, to později ve svých docentských přednáškách v letech 1919 až 1923 uchopí jakožto faktický život a jakožto faktický pobyt/Dasein. Díky zveřejnění Heideggerovy rané korespondence z  let 1916 Heideg­ger. München: Deutsche Verlags­‑Anstalt 2005, s. 36–37: „Ich weiß heute, daß es eine Philosophie des lebendigen Lebens geben darf – daß ich dem Rationalismus den Kampf bis aufs Messer erklären darf – ohne dem Bannstrahl der Unwissenschaftlichkeit zu verfallen – ich darf es – ich muß es – und so steht heute vor mir die Notwendigkeit des Problems: wie ist Philosophie als lebendige Wahrheit zu schaffen und als Schöpfung der Persönlichkeit wert- und sinnvoll.“

Pravda o myšlení Martina Heideggera

21

až 1918 a především z důležitého dopisu z 5. března  1916 získáváme nový poznatek, že první zkušenost, prazkušenost, která je zásadní pro Heideggerovu nejvlastnější pozici filosofického tázání, spadá již do první třetiny roku 1916. Tuto svou zásadní filosofickou zkušenost pak Heidegger rozpracuje ve svých docentských přednáškách po první světové válce, konaných až do roku 1923, a dále v marburských přednáškách z let 1923/24 až 1928 a konečně systematicky a v uzavřené podobě ve svém prvním hlavním díle Bytí a čas z roku 1927.

2. Heideggerovy docentské přednášky z let 1919 až 1923 jako cesta vypracování hermeneutické fenomenologie faktického života Inaugurovaná filosofie faktického života slouží Heideggerovi zároveň jako směr pohledu i  tázání pro zcela nově vypracovanou filosofii náboženství, kterou označoval za „poctivou a pravou filosofii náboženství“. Hledaná „poctivá a  pravá filosofie náboženství“ má čerpat svou poctivost a ryzost z nových základů filosofie živoucího života. Heidegger podniká pokusy k takovéto nově založené filosofii náboženství ve dvou docentských přednáškách po první

22

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

světové válce:9 nejprve v zásadní fenomenologicko­ ‑náboženské přednášce ze zimního semestru 1920/21 Einleitung in die Phänomenologie der Religion (Uvedení do fenomenologie náboženství), ve které Heidegger skrze hermeneuticko­‑fenomenologické proniknutí tří listů apoštola Pavla vykládá prakřesťanskou religiozitu Nového zákona jakožto prakřesťanskou životní zkušenost ve smyslu faktické životní zkušenosti. Posléze Heidegger v  rovněž nábožensko­ ‑filosoficky pojaté docentské přednášce z  letního semestru 1921 Augustinus und der Neuplatonismus (Augustin a  novoplatonismus) interpretuje Augustinovým hledáním Boha vedené sebezpytování duše a života z X. knihy Vyznání jakožto dalekosáhle určené faktickou životní zkušeností živoucího života. Jak v pavlovské, tak v augustinovské přednášce Heidegger interpretuje křesťanskou existenci bez ohledu na řectví čili bez poukazů na aristotelské, novoplatónské a  stoické pojmosloví, a  tedy čistě z živoucího faktického života. Co Heidegger rozvíjí 9 Srv. Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 60, Phänomeno‑ logie des religiösen Lebens. 1. Einleitung in die Phänomenologie der Religion (Wintersemester 1920/21). Hrsg. von Matthias Jung und Thomas Regehly. 2. Augustinus und der Neuplatonismus (Sommersemester 1921). 3. Die philosophischen Grundlagen der mittelalterlichen Mystik. Hrsg. von Claudius Strube. Frankfurt a. M.: Klostermann 1995.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

23

v obou těchto významných přednáškách z počátku 20. let, to má svůj určující původ v  onom mimořádném myslitelském nálezu, o  kterém Heidegger podává svědectví v  uvedeném dopise své nevěstě z 5. března 1916. Do období roku 1916, jež bylo pro Heideggerovo filosofické tázání tolik plodné, spadá další Heideggerův dopis své nevěstě, ve kterém jí poprvé sděluje další významný a dalekosáhlý vhled. Jedná se o dopis ze 13. června 1916, ve kterém stojí: „[…] Podařil se mi velký úspěch, který spočíval v tom, že jsem objevil fundamentální problém nauky o kategoriích – řešení přišlo od sebe, pro zkoumání je vždy rozhodující způsob kladení problematiky.“10

Zde zmíněný „velký úspěch“ v podobě „objevu fundamentálního problému nauky o kategoriích“ představuje další směrodatný vhled, že kromě způsobu pojednání kategorií  – ve filosofii od časů Aristote10 »Mein liebes Seelchen!« Briefe Martin Heideggers an seine Frau Elfride (1915–1970). Hrsg. und kommentiert von Gertrud Heidegger. München: Deutsche Verlags­‑Anstalt 2005, s. 41: „[…] ich habe einen großen Wurf getan, der letztere bestand darin, daß ich ein fundamentales Problem der Kategorienlehre entdeckte – die Lösung kommt von selbst, für die Forschung ist immer das Problemstellen entscheidend.“

24

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

lových doposud viděného výlučně objektivně logicky – existuje ještě zcela nové tázání po nejvlastnějších, zcela jiných kategoriích živoucího života a  živoucího ducha samého, které je nyní potřeba odkrýt. Tento objev a vhled představuje rozhodující průnik k  tomu, co Heidegger v  docentských přednáškách po první světové válce od roku 1919/20 nazývá „smysl obsahu“, „smysl vztahu“ a „smysl naplnění“ živoucího, faktického života a co pak konečně v  knize Bytí a  čas vypracovává jakožto existenciál existujícího pobytu/Dasein, jenž rozumí bytí. Heidegger coby docent v předmluvě k poslední freiburské přednášce s názvem Ontologie (Hermeneu‑ tik der Faktizität) praví: „Průvodcem při hledání mi byl mladý Luther a vzorem Aristotelés, jejž onen nenáviděl. Pobízel mě Kierkegaard a oči mi vsadil Husserl.“11

11 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 63, Ontologie. Her‑ meneutik der Faktizität (Sommersemester 1923). Hrsg. von Käte Bröcker­‑Oltmanns. Frankfurt a. M.: Klostermann, 1. Auflage 1988. 2. Auflage 1995, s. 5: „Begleiter im Suchen war der junge Luther und Vorbild Aristoteles, den jener haßte. Stöße gab Kier‑ kegaard, und die Augen hat mir Husserl eingesetzt.“

Pravda o myšlení Martina Heideggera

25

Zde se Heidegger dovolává fenomenologického pohledu, kterému se naučil především v  Husserlových Logických zkoumáních.12 Heidegger vděčí Husserlově fenomenologii za duchovní oči pro duchovně­‑filosofické vidění k promýšlení uložených záležitostí ve smyslu fenoménů. Avšak Husserlova vlastní fenomenologie má jakožto metodický postup charakter reflexivní fenomenologie, podle které je smyslová zkušenost v celé svojí šíři výchozí pozicí lidského vědomí o světě. Heidegger od počátku svých docentských přednášek proměnil Husserlovu reflexivní fenomenologii ve fenomenologii hermeneutickou. Takováto fenomenologie sluje hermeneutická, jelikož vykládá „život ve světě“ v jeho ustavení bez reflexivního zásahu a v jeho naplňování. To je právě to, co Heidegger nazývá před­‑teoretický život, zatímco Husserlovo zaměření na prostou smyslovou zkušenost je již reflexivně­‑teoreticky kontami12 Edmund Husserl, Logische Untersuchungen. Hrsg. mit einer Einführung und einem Sach- und Namenregister von Elisabeth Ströker. Hamburg: Meiner 2013. Česky: týž, Logická zkoumání. 1. Prolegomena k čisté logice. Přel. Kristina S. Montagová a Filip Karfík. Praha: OIKOYMENH 2009. Týž, Logická zkoumání. II/1, Zkoumání k fenomenologii a teorii poznání. Přel. Petr Urban, Karel Novotný a Hynek Janoušek. Praha: OIKOYMENH 2010. Týž, Logická zkoumání. II/2, Základy fenomenologického objasnění poznání. Přel. Petr Urban. Praha: OIKOYMENH 2012.

26

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

nováno. Přesto se Heidegger dokázal na Husserlově fenomenologii naučit fenomenologickému pohledu, byť se od teď bude jednat o  hermeneutickou fenomenologii předcházející fenomenologii reflexivní. V  Heideggerových celkem desíti dochovaných docentských přednáškách dochází k  vypracování rozličných ohledů hermeneutické fenomenologie faktického života. Každá z  těchto přednášek představuje obrovský krok ryzího filosofování, ve kterém faktický, tzn.  opravdový lidský život dochází v této své fakticitě výkladu. Přestože samotný Husserl ve své fenomenologii vědomého života nedospěl až k tomuto faktickému životu, umožnil svou praxí fenomenologického vidění fenoménů vědomí hermeneutické vidění a  výklad fenoménů faktického života.

3. Marburské přednášky z let 1923/24 až 1928 jakožto cesta pro vypracování prvního hlavního díla Bytí a čas Když Martin Heidegger na podzim roku 1928 přešel z freiburské univerzity na univerzitu v Marburku, pokračoval i během marburských profesorských přednášek v  rozvíjení myslitelské cesty, kterou si vytyčil ve freiburských docentských přednáškách.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

27

Hermeneuticko­‑fenomenologický výklad faktického života se nyní stává hermeneutickou fenomenologií a  existenciálně­‑ontologickou analýzou pobytu/Dasein, jenž rozumí bytí. Tato analýza je vedena univerzální otázkou po bytí jakožto otázkou po smyslu bytí vůbec. „Bytí vůbec“ označuje dvojí: jednak bytí ve smyslu ustavení bytí faktického lidského pobytu/Dasein a jednak bytí ve smyslu ustavení bytí všech ostatních oblastí jsoucího, v  rámci kterého lidský pobyt/Dasein existuje tak, že rozumí bytí. Již v poslední docentské přednášce Heidegger pojednával ontologii jakožto hermeneutiku fakticity. Heideggerův raný náhled, že k  problematice kategorií náležejí kategorie faktického pobytu/Dasein a zároveň kategorie jsoucího, ke kterému se faktický pobyt/Dasein vztahuje, již stojí před otázkou po bytí v celku, po bytí vůbec a po smyslu tohoto bytí. V tomto ohledu jsou Heideggerovy marburské přednášky a s nimi paralelně zpracovávaný rukopis spisu Bytí a čas pokračováním jeho pozice zastávané v raných docentských přednáškách. První díl knihy Bytí a čas se dělí do tří oddílů: 1. Přípravná fundamentální analýza pobytu/Dasein 2. pobyt/Dasein a časovost 3. čas a bytí.

28

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Celek se pak nazývá fundamentální ontologie, která zakládajícím způsobem předchází každé ontologii kteréhokoli okrsku bytí. V prvním oddílu dochází k analytickému odkrytí a  zpřístupnění „kategorií“ pobytu/Dasein, jenž rozumí bytí, jakožto existenciálů v  kontrastu ke kategoriím v úzkém smyslu slova, ke kategoriím jsoucího, ke kterému se lidský pobyt/Dasein vztahuje. Ve druhém oddílu dochází k  hermeneuticko­ ‑fenomenologickému výkazu smyslu bytí existenciálů jakožto existenciální časovosti pobytu/Dasein. Třetí oddíl nazvaný „Čas a  bytí“ klade z  pozice časovosti pobytu/Dasein otázku po smyslu bytí jsoucího, kterým pobyt/Dasein sám není, k němuž se však pobyt/Dasein bytostně vztahuje. Klade se otázka po smyslu bytí kategorií bytí jsoucího a tento smysl bytí Heidegger zahlédne a uchopí jakožto temporalitu (čas) na rozdíl od  časovosti pobytu/ Dasein. Zatímco se časovost pobytu/Dasein naplňuje transcendentálně, představuje čas v  podobě temporality horizont, tzn.  zorné pole, ze kterého pobyt/Dasein při naplňování své časovosti rozumí času jakožto smyslu bytí jsoucího vůbec. Transcendentální časovost existence pobytu/Dasein a  záro‑ veň horizontální temporalita (čas) bytí jsoucího, ke kterému se pobyt/Dasein vztahuje, představují ve své sounáležitosti odpověď na vůdčí otázku spisu

Pravda o myšlení Martina Heideggera

29

Bytí a čas, totiž na otázku po smyslu bytí vůbec či po bytí v celku. Při zveřejnění spisu Bytí a  čas v  roce 1927 sice nedošlo k  publikaci třetího oddílu, avšak v  rámci marburské přednášky z letního semestru 1927 Heidegger předkládá „nové vypracování 3. oddílu knihy Bytí a  čas“, kterážto přednáška byla zveřejněna jakožto svazek 24 jeho sebraných spisů.13 Rovněž v poslední marburské přednášce z letního semestru roku 1928 Heidegger předkládá podstatné myšlenkové rysy ze třetího oddílu spisu Bytí a čas.14 Marburskou přednášku z letního semestru roku 1927 s názvem Grundprobleme der Phänomenologie (Základní problémy fenomenologie), konkrétně problémy hermeneutické fenomenologie fundamentální ontologie, je potřeba číst jakožto dodatečné vypracování třetího oddílu spisu Bytí a čas.

13 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 24, Die Grundproble‑ me der Phänomenologie (Sommersemester 1927). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1975. 3. Auflage 1997. 14 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 26, Metaphysische Anfangsgründe der Logik im Ausgang von Leibniz (Sommersemester 1928). Hrsg. von Klaus Held. Frankfurt a. M.: Klostermann 1978. 2. Auflage 1990.

30

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

4. Zkušenost dějinnosti bytí samého a cesta myšlení bytí z hlediska jeho dějin Tato myslitelská zkušenost, totiž že bytí je samo od sebe dějinné, je v  rámci Heideggerovy myslitelské cesty další fundamentální zkušeností obrovitého rozměru. Zkušenost dějinnosti samotného bytí, a nikoli jen pobytu/Dasein v možnostech jeho existování, byla učiněna v roce 1930. Jedním z prvních textů svědčících o  této nové zkušenosti je proslulá přednáška z  roku 1930 Vom Wesen der Wahrheit (O pravdě a bytí).15 Od roku 1930 leží všech celkem 29 freiburských přednášek v  nově otevřeném zorném poli myšlení z hlediska dějin bytí. Základním dílem myšlení z  hlediska dějin bytí jsou Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) (Příspěvky k  filosofii. [Z  příhodného]) z  let 1936–37,

15 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 9, Wegmarken (1919–1961). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1976, s. 177–202. Česky: týž, O pravdě a bytí. Přel. Jiří Němec. Praha: Mladá fronta 1993. Mezitím došlo k vydání dalších čtyř dosud nepublikovaných verzí řečené přednášky v rámci sv. 80.1: týž, Gesamtausgabe, Bd. 80.1, Vorträge (1915– 1932). Hrsg. von Günther Neumann. Frankfurt a. M.: Klostermann 2016.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

31

1938.16 Heidegger v rámci ohlédnutí se za svou myslitelskou cestou sděluje, že počínaje jarem roku 1932 měl v základních rysech plán, který nabyl své prvotní podoby právě v rukopisu Beiträge zur Philo‑ sophie (Vom Ereignis). Heideggerovy „Beiträge“ jsou prvním z  celkového počtu sedmi pojednání z  hlediska dějin bytí až do roku 1944. Myšlení z hlediska dějin bytí, které zahajují zmiňované „Beiträge“ a jež zpětně sahá až do roku 1930, otevírá novou, druhou, jinou cestu vypracování otázky po bytí, která začíná dějinností bytí v  celku, a  nikoli  – jako první cesta v  podobě spisu Bytí a  čas  – existenciálně­ ‑ontologickou analýzou rozumění bytí pobytu/ Dasein. Zatímco se na cestě myšlení z  knihy Bytí a čas bytí v celku ukazuje jakožto transcendentálně­ ‑horizontálně zpřístupněná odemčenost či světlina neboli (v  tomto smyslu) pravda bytí, která je sice více či méně původně dějinná, avšak není dějinná sama od sebe, dochází od teď v rámci myšlení z hlediska dějin bytí k  zakoušení téže pravdy jakožto světliny bytí v jejím dějinném ovládání odkrývání či skrývání, resp. sebe­‑odepření. Myšlení z hlediska dějin bytí má rovněž hermeneuticko­‑fenomenologický 16 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 65, Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis). (1936–1938). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1989.

32

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

charakter. Dějinnost pravdy bytí se ukazuje ve svém ovládání mezi odepřením a  přívratem pravdy bytí. Heidegger chápe přívrat jakožto přihození (se) příhodného (něm. die Ereignung des Ereignisses), naproti tomu odepření chápe jakožto nepříhodnost příhodného (něm. die Enteignung des Ereignisses). Heidegger myslí novověké dějiny, novověkou přírodní vědu a  moderní techniku s  její rostoucí globalizací jakožto dějiny narůstajícího odepření pravdy bytí. K  tomuto odepření z  hlediska dějin bytí náleží zcela bytostným způsobem „kalkulující myšlení“, které zásadní měrou charakterizuje novověk až po naši současnost. V  rámci rukopisu „Beiträge“ se prochází z hlediska dějin bytí od nejzazšího odepření bytí až k otevřenému přívratu pravdy bytí šesti stanovišti a  tento postup ústí do opětovného objevení a  zpřístupnění dimenze božského a boha. Tento postup pravdy bytí je možné chápat jakožto fenomenologii pravdy bytí. Co pro Heideggera znamená fenomenologie pravdy bytí, to pro Hegela znamená fenomenologie ducha. Srovnání obou těchto myslitelů je v  tomto ohledu nanejvýš dráždivé a půvabné. Jednou ze základních otázek náležejících k  myšlení z hlediska dějin bytí je otázka po vztahu bytí a  řeči, a  tím i  otázka po bytnosti řeči. Heidegger chápe myšlení otázky po bytí z hlediska dějin bytí

Pravda o myšlení Martina Heideggera

33

na jedné straně a  básnění na straně druhé jakožto dva výjimečné způsoby vztahování se k  bytnosti řeči v  jejím vztahu k  bytí. Básníkem, který  – pod zorným úhlem myšlení z  hlediska dějin bytí viděno  – stojí tomuto myšlení nejblíže, je podle Heideggera Friedrich Hölderlin. Proto se Heidegger táže po blízkosti Hölderlinova básnění k myšlení z hlediska dějin bytí a po sousedství s ním. Hölderlinovo pozdní básnění elegií a hymnů žije podle Heideggera z básnické zkušenosti světliny a otevřenosti bytí. Sem náležejí tři velké přednášky ze třicátých a čtyřicátých let věnované Hölderlinovi.17 Heideggerovo tázání po bytostném sousedství básnění a myšlení zaujímalo významné místo i v padesátých letech, když autor tohoto článku studoval na freiburské univerzitě. Tyto Heideggerovy myslitelské snahy byly rozpracovány do podoby knih Erläute‑

17 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 39, Hölderlins Hym‑ nen »Germanien« und »Der Rhein« (Wintersemester 1934/35). Hrsg. von Susanne Ziegler. Frankfurt a. M.: Klostermann 1980. Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 52, Hölderlins Hymne »An‑ denken« (Wintersemester 1941/42). Hrsg. von Curd Ochwadt. Frankfurt a. M.: Klostermann 1982. Martin Heidegger, Gesamt‑ ausgabe, Bd. 53, Hölderlins Hymne »Der Ister« (Sommersemester 1942). Hrsg. von Walter Biemel. Frankfurt a. M.: Klostermann 1984.

34

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

rungen zu Hölderlins Dichtung (Výklady Hölderlinova básnění) a Unterwegs zur Sprache (Na cestě k řeči).18 Myšlení z hlediska dějin bytí vychází z imanentní proměny fundamentálně­‑ontologického myšlení bytí. K zahájení myšlení z hlediska dějin bytí neexistuje žádný jiný motiv nežli zkušenost vlastní dějinnosti pravdy bytí. Tato Heideggerova zkušenost se v narůstající míře rozvíjí od roku 1930 v podobě freiburských přednášek, obzvláště však v  podobě sedmi velkých rukopisných pojednání pojatých z  hlediska dějin bytí. Nenachází se tu žádné rozlišení na exoterické a  esoterické myšlení, kdy posledně jmenované bylo vydavatelem Černých voskových sešitů, resp. Poznámkových notesů, označeno jako antisemitské. Heidegger výslovně hovořil o  Černých sešitech, což bylo označení týkající se barvy jejich vnějších desek; nicméně v  přehledu svých rukopisů nazývá tyto sešity Poznámkové notesy, aby tím charakterizoval jejich myšlenkový obsah. Jsou to poznámkové sešity svého druhu, které nesloužily pro záznam poznámek k dalšímu rozpracování, nýbrž pro záznam poznámek v  podobě drobných myšlenkových skic, 18 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 4, Erläuterungen zu Hölderlins Dichtung (1936–1968). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1981. Martin Heidegger, Gesamt‑ ausgabe, Bd. 12, Unterwegs zur Sprache (1950–1959). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1985.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

35

jež se Heideggerovi dostavovaly čas od času stranou od právě zpracovávaných rukopisů či též během chvil, kdy nemohl v noci spát. Většina těchto poznámek má povahu doplňků jak ke vzdálenějším rukopisům, tak k myšlení z hlediska dějin bytí. Nicméně poznámky, které nemají tento charakter dodatků, nýbrž vyjadřují se slovníkem myšlení z hlediska dějin bytí k  politickým a  všemožným dalším událostem své doby, přeci kvůli tomu ještě nenáležejí ke kmenu myšlení z hlediska dějin bytí. Co k tomuto kmeni náleží, to lze vyčíst výlučně a vyčerpávajícím způsobem z  řečených sedmi pojednání z  hlediska dějin bytí. Každé z  těchto pojednání však představuje propracované ztvárnění systematické skladby myšlení z  hlediska dějin bytí. Kdo nedokáže rozlišovat mezi systematickou souvislostí myšlení a  nahodilými myšlenkovými vyjádřeními, trpí citelným nedostatkem filosofické soudnosti. Heideggerovo fundamentálně­‑ontologické myšlení i myšlení z hlediska dějin bytí má ráz zásadní filosofické pozice srovnatelné s velkými mysliteli celé filosofické tradice. Sám Heidegger ve své pozici svého času výslovně navazuje na Aristotela. Zrovna tak Husserlova transcendentální fenomenologie, která navazuje především na novověkou filosofickou tradici zahrnující Descartesa, Kanta a Fichta, představuje vynikající zásadní filosofickou pozici.

36

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Otto Pöggeler hovořil v  posledních dopisech, které mi zaslal, o vícehlasnosti filosofie19 – to je výraz, který jsem si s přesvědčením osvojil. Každá zásadní filosofická pozice opravdu velkých myslitelů zůstává konečnou cestou myslitelského průniku do oblasti toho, co je třeba myslet a čeho se nikdy nelze definitivně zmocnit.

19 Otto Pöggeler, Die Vielstimmigkeit der Philosophie. München: Wilhelm Fink Verlag 2012.

37

Kapitola 2. Pozice Heideggerových Poznámkových notesů čili Černých voskových sešitů v celkovém rámci jeho díla

1. Filosofická dimenze Poznámkových notesů V Dodatku ke svazku 66 Heideggerových sebraných spisů s titulem Besinnung (Zamyšlení) je otištěn text nazvaný „Ein Rückblick auf den Weg“ (Ohlédnutí za cestou), ke kterému je připojen nadpis „Beilage zu Wunsch und Wille (Über die Bewahrung des Versuchten)“ (Příloha k přání a vůli [O uchování pokusu]).20 Zmíněný „pokus“ představují Heideggerovy nezveřejněné rukopisy. V  položce „I. Was 20 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 66, Besinnung (1936–1968). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1997, s. 419–428.

38

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

vorliegt“ (Co je hotové) Heidegger uvádí sedm druhů svých rukopisů:  „1. přednáškové kurzy 2. jednotlivé přednášky […]21 3. poznámky k cvičením […]22 4. přípravné práce k dílu […]23 5. Úvahy a Náznaky sešit II–IV–V24 6. Hölderlinovská přednáška25 a přípravné práce k ‚Empedoklovi‘26 7. Z příhodného (Příspěvky k filosofii) […]“27 21 Pozn. vydavatele: Následuje jejich výčet. 22 Pozn. vydavatele: Následuje jejich výčet. 23 Pozn. vydavatele: Jedná se o dílo Bytí a čas. 24 Pozn. vydavatele: V původním znění autor tučně zvýraznil bod 5. 25 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 39, Hölderlins Hym‑ nen »Germanien« und »Der Rhein«. Freiburger Vorlesung Wintersemester 1934/35. Hrsg. v. Susanne Ziegler. Frankfurt a. M.: Klostermann 1980. 26 Pozn. vydavatele: Jedná se o Hölderlinovo torzovité drama. Viz Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 75, Zu Hölderlin – Griechenlandreisen. Hrsg. von Curd Ochwadt. Frankfurt a. M.: Klostermann 2000, s. 331–339. 27 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 66, Besinnung, s. 419: „1. die Vorlesungen / 2. die Vorträge […] / 3. die Aufzeichnungen zu den Übungen […] / 4. Vorarbeiten zum Werk […] / 5.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

39

V položce „II. Zum Einzelnen“ (K jednotlivému) pak Heidegger podává nanejvýš významné vysvětlení k vypočítaným sedmi druhům rukopisů.28 Pro náš záměr mají obzvláštní význam vysvětlující údaje k bodu „5. Úvahy a Náznaky“ ve spojení s vysvětlivkami k  bodu „4. přípravné práce k  dílu“ i  s  vysvětleními k bodu „7. Z příhodného“. Heideggerův vysvětlující komentář k bodu „5. Úvahy a Náznaky“ zní následovně: „Co je v těchto poznámkových notesech zachyceno obzvláště v II, IV a V, to udává zčásti též vždy základní naladění tázání a pokyny do nejzazšího zorného pole myslitelských pokusů. Zdánlivě pocházejí z  nějakého konkrétního okamžiku, obsahují rys nepřetržitého usilování o jedinou otázku.“29

Überlegungen und Winke Heft II–IV–V / 6. die Hölderlinvorlesung und Vorarbeiten zum »Empedokles« / 7. Vom Ereignis (Beiträge zur Philosophie) dazu Nr. 4.“ 28 Tamtéž, s. 420–427. 29 Tamtéž, s. 426: „Was in diesen Notizbüchern vor allem II, IV und V festgehalten ist, gibt z. T. auch immer die Grundstimmungen des Fragens und die Weisungen in die äußersten Gesichtskreise der denkerischen Versuche. Scheinbar je nach Augenblicken entstanden, enthalten sie den Zug der unausgesetzten Bemühung um die einzige Frage.“

40

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Text „Über die Bewahrung des Versuchten“ (O  uchování pokusu) vznikl po dokončení rukopisu Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis)  30 roku 1938. Proto Heidegger v  uvedeném přehledu ze svých poznámkových sešitů zmiňuje pouze sešity „Úvah“ II–V, které nyní vyšly tiskem v  rámci svazku 94 jeho sebraných spisů.31 Sešit I se nezachoval a Heidegger se o něm ani nikde nezmiňuje. Lze se tudíž snadno domnívat, že se ho sám zbavil. Proč to udělal, o tom lze pouze spekulovat; snad obsahoval poznámky k plánovanému přepracování knihy Bytí a čas s ohledem na její třetí vydání na základě freiburské přednášky z  letního semestru 1930 Vom Wesen der menschlichen Freiheit (O  bytnosti lidské svobody),32 ve které dochází ke zpětnému  přesazení věcné souvislosti „bytí a  času“ do souvislosti „bytí a svobody“. 30 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 65, Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis). (1936–1938). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1989. 31 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 94, Überlegungen II–VI (Schwarze Hefte 1931–1938). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014. 32 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 31, Vom Wesen der menschlichen Freiheit. Einleitung in die Philosophie. (Sommersemester 1930). Hrsg. von Hartmut Tietjen. Frankfurt a. M.: Klostermann 1982.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

41

Sešit II „Úvah“ začíná říjnem 1931. To je doba, v  níž se počíná Heideggerovo myšlení z  hlediska dějin bytí. Černé voskové sešity čili Poznámkové no‑ tesy náležejí k  Heideggerově dlouhé cestě myšlení z hlediska dějin bytí, jež pokrývá období mezi léty 1930/31 až do první poloviny sedmdesátých let dvacátého století. „Úvahy“ z  let 1931–1941 (nyní zveřejněné v  rámci svazků 94–96 Heideggerových sebraných spisů) doprovázejí cestu myšlení z hlediska dějin bytí, které se rozvíjí především jednak v tom, co Heidegger v uvedeném výčtu nazývá „přípravné práce k  dílu“, a  jednak v  oněch sedmi velkých pojednáních od Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) (1936–1938) až po rukopis Das Ereignis (1941/42).33 Vysvětlující údaj k  „5. Úvahy a  Náznaky“ obsahuje následující tři ohledy, jež jsou hodné pozornosti: 1) základní naladění tázání; 2) pokyny do nejzazšího zorného pole myslitelských pokusů; 3) rys nepřetržitého usilování o jedinou otázku. „Základními naladěními“, která vždy konkrétně ladí myšlení z hlediska dějin bytí, jsou zděšení, zdrženlivost, plachost. „Nejzazší zorná pole myslitelských pokusů“ jsou uvedena ve vysvětlení k položce „4. přípravné práce k dílu“: 33 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 71, Das Ereignis. Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 2009.

42

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

„Rozlišení jsoucna a  Bytí/Seyn  – bytí­ ‑tu/Da­ ‑sein  – časo­ ‑prostor  – modality  – nálady  – řeč  – postup a  bytnost otázky.“34

„Jedinou otázkou“ myslitelských pokusů myšlení z  hlediska dějin bytí je „otázka po pravdě Bytí/ Seyn“,35 která se zdržuje v oněch uvedených „zorných polích“. „Přípravné práce k  dílu“ jsou zde označeny jako „náběhy“, jež celou pozici tázání z knihy Bytí a čas svírají mnohem původněji a tlačí ji do oněch uvedených „zorných polí“. Uvnitř těchto „zorných polí“ se rovněž nalézají Heideggerovy „Úvahy“, nakolik i  ty  – stejně jako „přípravné práce k dílu“ – slouží jediné otázce po pravdě Bytí/Seyn. V úseku 4 pojednávajícím o „přípravných pracích k dílu“ se rovněž zmíní důležitá charakteristika rukopisu Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis):

34 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 66, Besinnung, s. 424–425: „Die Unterscheidung von Seiendem und Seyn – Das Da­‑sein – Die Wahrheit – Der Zeit­‑Raum – Die Modalitäten – Die Stimmung – Die Sprache – Das Vorgehen und das Wesen der Frage.“ 35 Tamtéž, s. 424: „Diese Vorarbeiten sind immer neue Anläufe, um die Grundstellung für die Frage nach der Wahrheit des Seyns zu finden.“

Pravda o myšlení Martina Heideggera

43

„Počínaje jarem roku 1932 existuje v  zásadních rysech plán, který nabývá své první podoby v rozvrhu ‚Vom Ereignis‘.“36

Po vypracování rukopisu Beiträge zur Philoso‑ phie (Vom Ereignis) následují ještě rukopisy Besin‑ nung (1938/39), Die Überwindung der Metaphysik (1938/39),37 Die Geschichte des Seyns (1938/40),38 Über den Anfang (1941),39 Das Ereignis (1941/42)40 a  Die

36 Tamtéž, s. 424: „Seit dem Frühjahr 1932 steht in den Grundzügen der Plan fest, der in dem Entwurf »Vom Ereignis« seine erste Gestalt gewinnt.“ 37 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 67, 1. Die Über‑ windung der Metaphysik (1938/39). 2. Das Wesen des Nihilismus (1946–1948). Hrsg. von Hans­‑Joachim Friedrich. Frankfurt a. M.: Klostermann 1999, s. 5–68. 38 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 69, Die Geschichte des Seyns. Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 1998, s. 5–173. 39 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 70, Über den Anfang. Hrsg. von Paola­‑Lodovika Coriando. Frankfurt a. M.: Klostermann 2005. 40 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 71, Das Ereignis. Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 2009.

44

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Stege des Anfangs (1944),41 které všechny představují pokaždé novou podobu toho, co mělo poprvé již od roku 1932 charakter plánu skladby myšlení z hlediska dějin bytí. Zatímco pojednání vypracovaná z hlediska dějin bytí vytyčují rozhodnou hlavní cestu myšlení z  hlediska dějin bytí (tím, že přivádějí myšlenkové rysy dohromady do skladby tohoto myšlení a zvažují je), inkriminované „Úvahy“ tuto hlavní cestu doprovázejí a doplňují ji. „Úvahy“, kolem kterých se rozhořel takový spor, jsou zařazeny až za uvedená velká pojedná‑ ní vytyčující cestu Heideggerova myšlení z  hlediska dějin bytí, stojí stranou této cesty, takže jim v žádném případě nejsou předřazené, či dokonce nadřazené. Delší či kratší záznamy obsažené v Černých voskových sešitech jsou proto přístupné a  srozumitelné výlučně z  oněch sedmi velkých pojednání. Tato skutečnost je jediným důvodem, proč měly být Černé sešity z vůle samotného Martina Heideggera zařazeny až na samotný závěr jeho sebraných spisů a  měly vyjít tiskem teprve po zveřejnění veškerých ostatních svazků sebraných spisů.

41 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 72, Die Stege des Anfangs (1944). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann. V přípravě.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

45

Poznámkové notesy Heideggerových „Úvah“ obsahují z  hlediska dějin bytí mnohdy kritické výklady konkrétně nahodilé dobové události. Nadto ještě představují doplňky k  dřívějším úvahám tím, že opětovně zaujímají postoj k  té či oné dříve vyslovené myšlence, kterou Heidegger místy kriticky zvažuje. Příklady odkazů k  dřívějším myšlenkám představují zápisy číslo 201, 202 a  204 z  II. sešitu „Úvah“ obsaženého ve svazku 94 sebraných spisů,42 jež se znovu vyjadřují a  dodatečně zvažují téma „zvíře a  člověk“ v  návaznosti na srovnávající pozorování zvířecí „chudoby světem“ a lidské „světatvorby“ z  přednášky Die Grundbegriffe der Metaphysik. Welt – Endlichkeit – Einsamkeit ze zimního semestru 1929/30, která nyní figuruje jakožto svazek 29/30 sebraných spisů.43 Všechny Heideggerovy čas od času se dostavující úvahy, které nesouvisely s prací na žádném vznikajícím rukopise a které ani nelze přiřadit k žádnému z rukopisů majících vždy to či ono pojmové označe42 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 94, Überlegungen II– VI (Schwarze Hefte 1931–1938). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014, s. 83–85. 43 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 29/30, Die Grundbegriffe der Metaphysik. Welt – Endlichkeit – Einsamkeit (Wintersemester 1929/30). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1983.

46

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

ní, našly od roku 1931 své útočiště právě v těchto Po‑ známkových sešitech. Heidegger měl na svém nočním stolku vedle postele listy papíru a tužku, aby si během noci, kdy nemohl spát, zaznamenával tu a tam se objevující úvahy, které následujícího dne úhledným krasopisem pečlivě zanášel do Černých sešitů.

2. O neoprávněném a o výlučně oprávněném zacházení s Černými voskovými sešity Ve dvou svazcích Heideggerových „Úvah“, jež jsou nyní zveřejněny jako svazky 95 a  96 sebraných spisů,44 čtenář narazí na celkem 13 textových pasáží a v nich na jednu, dvě, čtyři nebo maximálně pět vět, ve kterých Martin Heidegger v  rámci své kritické perspektivy z hlediska dějin bytí zaujímá stanovisko k „mezinárodnímu Židovstvu“ a „světovému Židovstvu“. Tyto textové úseky, jež zabírají sotva dvě a půl normostrany formátu A4 (v kontrastu k celkovému počtu 1245 stran tří svazků zveřejněných „Úvah“, jak už bylo řečeno jednou výše), sloužily jejich vyda44 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 95, Überlegungen VII– XI (Schwarze Hefte 1938/39). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014. Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 96, Überlegungen XI–XV (Schwarze Hefte 1939–1941). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

47

vateli za podnět k tomu, aby jakožto „antisemitské“ diskvalifikoval nejen těchto 13 textových míst, ale rovnou celé Heideggerovo myšlení z hlediska dějin bytí. Na základě písemného záznamu nejmenovaného amerického profesora filosofie, který se zúčastnil v  září  2015 konference na Emory University v  Atlantě, se vydavatel uvedených tří svazků 94–96 Heideggerových sebraných spisů údajně vyslovil v tom smyslu, že Heideggerova antisemitská vyjádření ohledně judaismu v sobě nesou a obsahují „systematickou komponentu“. Slova, která představují Heideggerovo kritické stanovisko k  „mezinárodnímu Židovstvu“, znějí následovně: bezedná nehoráznost (něm. die Bodenlosigkeit), absence dějinnosti (něm. die Geschichtslosigkeit), pouhé počítání se jsoucím (něm. das bloße Rechnen mit dem Seienden), obrovitost (něm. das Riesige), absence světa (die Weltlosigkeit), prázdná racionalita a počítací dovednost (něm. die leere Rationalität und Rechenfähigkeit), zanedbání otázky po bytí (něm. das Versäumnis der Seinsfrage), disponující zhotovení jsoucna (něm. die Machenschaft des Seienden), naprostá nevázanost (něm. das schlechthin Ungebundensein), vykořeněnost všeho jsoucího z bytí (něm. die Entwurzelung alles Seienden aus dem Sein). Kdo doopravdy a vyčerpávajícím způsobem přečetl a  propracoval Heideggerova pojednání z  hle-

48

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

diska dějin bytí, tedy hlavní texty myšlení z hlediska dějin bytí, ten okamžitě vidí, že právě uvedené pojmy představují takové pojmy z hlediska dějin bytí, kterými Heidegger charakterizuje ducha nejnovější‑ ho novověku a tím pádem i současnosti, nakolik si rozumí z ducha matematické přírodovědy a moderní techniky. To pak ovšem znamená, že uvedené pojmy jako takové nejsou ani nemohou být „antisemitské“, čili vůbec nejsou vztažené k nějakému „židovskému duchu“, nýbrž výlučně k duchu současnosti. Když tedy Heidegger těmito pojmy charakterizuje ducha „mezinárodního Židovstva“, vtahuje ho tím do kontextu novověkého ducha současnosti. Že přitom výslovně uvádí a  výslovně kriticky vysvětluje „světové Židovstvo“, ačkoli jím zvýrazněné charakteristiky jsou zároveň charakteristikami všeobecného novověkého ducha současnosti, to musí být chápáno jakožto reflexe tehdy panujícího ducha doby. Způsob myšlení z  hlediska dějin bytí ani jeho svérázné pojmosloví nejsou ze své podstaty „antisemitské“, nepocházejí ani z nějakého principiálně „antisemitského“ postoje, nýbrž mají svůj původ ve  fenomenologickém duchu, který zakouší, činí patrnými a  chápe fenomény v  jejich příslušné a  typické dějinnosti. Skandálních není oněch zmíněných 13  textových pasáží z  Heideggerových „Úvah“, nýbrž jediným skandálem je falšující, zavádějící, po‑

Pravda o myšlení Martina Heideggera

49

mlouvačné, očerňující, osočující, nanejvýše nepravdivé a nepoctivé zacházení s těmito textovými místy. „Kniha“ vydavatele45 uvedených tří svazků 94–96 Heideggerových sebraných spisů, jež není  – jak trefně podotkla profesorka Ingeborg Schüßler z Lausanne ve Švýcarsku – žádnou filosofickou knihou, nepodává pravdivou ani poctivou interpretaci. Teze Petera Trawnyho o  systematickém antisemitismu myšlení Martina Heideggera není interpretačním náhledem, o  kterém by se dalo seriózně diskutovat, nýbrž je to pouhá domněnka a obyčejné tvrzení bez poskytnutých důkazů. Jakožto hlavní filosofický spolupracovník na sebraných spisech, jak mne písemně nazval sám Martin Heidegger, a jakožto jeho soukromý asistent v posledních čtyřech letech jeho života jsem svého času doporučil správcům Heideggerovy pozůstalosti osobu Petera Trawnyho, aby byl editorem, nikoli však interpretem textu Černých sešitů. Vydavatelova kniha doprovázející edici Heideggerových „Úvah“ měla být koncipována a  sestavena kompletně jinak. Jestliže uvedená kniha měla představovat vysvětlující stanovisko nakladatelství Vittorio Klostermann (Frankfurt nad Mohanem) k oněm 45 Pozn.  vydavatele: Pro jistotu připomínám, že se jedná o knihu Peter Trawny, Heidegger und der Mythos der jüdischen Weltverschwörung. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014.

50

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

13 kritickým textovým pasážím, pak by ovšem Trawny musel takovéto objasňující stanovisko k  oněm Heideggerovým sporadickým vyjádřením rovněž vypracovat a  zmínit filosofickou dimenzi „Úvah“ a v nich roztroušeně se vynořujících kritických výroků – tak jako jsme to provedli my v prvním oddílu této kapitoly a  na začátku oddílu druhého. To by pak totiž byl jedině oprávněný způsob zacházení s prvními třemi svazky Černých voskových sešitů. Namísto toho Trawny přechází filosofickou dimenzi Černých sešitů a  sleduje ryze ideologicko­‑politickou perspektivu, ve které zcela ignoruje filosofický obsah „Úvah“ a jejich vztah k ostatním rukopisným skupinám Heideggerova myšlení z  hlediska  dějin bytí. Tím Trawny vzbuzuje u  čtenáře své zcela nefilosofické knihy i  u  svých posluchačů falešné zdání, že se v  případě Černých sešitů jako celku jedná o  duševní majetek „antisemitismu“. Trawnyho způsob zacházení s  Černými voskovými sešity neboli s  Heideggerovými Poznámkovými notesy je proto skrz naskrz falšující, zavádějící a  tím pádem nejvyšší možnou měrou nepravdivý a  nepoctivý. V  Heideggerových Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) se nachází textová pasáž, jež naplno potvrzuje naše vývody. Citujeme doslovně a v úplnosti:

Pravda o myšlení Martina Heideggera

51

„Je čirá blbost tvrdit, že experimentální zkoumání je nordicko­‑germánské a  naproti tomu racionální že je cizorodé! To bychom se pak museli odhodlat počítat Newtona s Leibnizem mezi ‚Židy‘. Právě rozvrhování přírody v matematickém smyslu je předpokladem pro nutnost a možnost ‚experimentu‘ jakožto měřícího a měřitelného.“46

Heidegger se zde s kousavě ironickou kritikou obrací proti jedné konkrétní větě národně socialistické vědecké doktríny týkající se přírodních věd, která určuje experimentální výzkum jako cosi „nordicko­ ‑germánského“, zatímco racionální výzkum označuje jako cosi „cizorodého“, rozuměj „židovského“. Takovéto národně socialistické přiřazení experimentálního výzkumu k  nordicko­‑germánskému duchu a  racionálního výzkumu k  duchu židovskému Heidegger označuje za „čirou blbost“, neboť 46 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 65, Beiträge zur Phi‑ losophie (Vom Ereignis). (1936–1938). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1989, s. 163: „Der reine Blödsinn zu sagen, das experimentelle Forschen sei nordisch­ ‑germanisch und das rationale dagegen fremdartig! Wir müssen uns dann schon entschließen, Newton und Leibniz zu den »Juden« zu zählen. Gerade der Entwurf der Natur im mathe‑ matischen Sinne ist die Voraussetzung für die Notwendigkeit und Möglichkeit des »Experimentes« als des messenden.“

52

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

experimentální výzkum v  přírodních vědách sám vyžaduje zásadní racionální založení skrze matematické rozvržení přírody, které podstatným způsobem podnítili Newton a Leibniz. Kdyby platilo přiřazení experimentálního výzkumu ke germánství a  racionálního výzkumu k  židovství, pak by se museli oba velcí racionalisté Newton a  Leibniz rovněž řadit mezi „Židy“, jimiž zcela zjevně nebyli. Slovo „Židé“ píše Heidegger schválně v  uvozovkách, jelikož zde hovoří o  Židech ve smyslu národně socialistického řečového úzu. Uvedený citát z rukopisu Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) je jasným dokladem, že oproti národně socialistické propagandě Heidegger nepovažuje racionální výzkum ani myšlení za specifikum pouze židovského ducha, že tedy racionalitu jako takovou nespojuje s žádným lidovým duchem (něm. Volksgeist) ani ji nepovažuje za na něm založenou. Uvedený citát je příkladem toho, že Heidegger neuvažuje antisemitsky ani v pozitivních vědách, ani ve filosofii. Z  našeho líčení filosofické dimenze tří svazků Heideggerových „Úvah“ a  z  naší analýzy pojmosloví užívaného v  oněch 13 textových pasážích z  „Úvah“ vyplývá, že tato textová místa nepředsta‑ vují žádné myšlenkově­ ‑systematické „stavební kameny“, tzn.  žádné konstitutivní myšlenkové rysy ve skladbě my‑ šlení z  hlediska dějin bytí. Abychom pochopili toto

Pravda o myšlení Martina Heideggera

53

zjištění v jeho výpovědním obsahu, musíme ovšem disponovat jasným porozuměním tomu, co znamená vnitřní systematika a  niterný charakter skladby každého filosofického myšlení. Jinými slovy: musíme sami umět systematicky myslet a rozlišovat mezi systematickou úvahou a  úvahou pouze nahodilou (podle Hegela: mimoděk pronesenou). Samotný Heidegger zdůrazňuje ve svých Beiträge zur Philo‑ sophie (Vom Ereignis) a  především pak ve své první přednášce věnované Schellingovi následující: „Každá filosofie je systematická, ale ne každá je systém.“47

Každá filosofie, a  tím pádem i  myšlení z  hlediska dějin bytí, je sama v sobě systematická, tzn. skloubená (něm. gefügt). Heidegger označuje systematický charakter myšlení z  hlediska dějin bytí výrazem „skladba“ (něm. Gefüge), který vykazuje vnitřní souvislost, skloubení a  uspořádání tázání. Černé voskové sešity obsahující Heideggerovy „Úvahy“ s  jejich očíslovanými zápisy jsou vedeny nepřetrži47 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 42, Schelling: Vom Wesen der menschlichen Freiheit (1809). (Sommersemester 1936). Hrsg. von Ingrid Schüßler. Frankfurt a. M.: Klostermann 1988, s. 51: „Jede Philosophie ist systematisch, aber nicht jede ist System.“

54

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

tým úsilím o  jedinou otázku po pravdě Bytí/Seyn, jež se systematicky rozvíjí v  přísné skladbě tázání a dotazovaného. Toto vidět, vypracovat a pochopit představuje jedině oprávněný, řádný a poctivý způsob nakládání s těmito zápisníky. Přitom je potřeba rozlišovat, co je systematická myšlenka skladby a co je jen nahodilá úvaha, která nenáleží k systematické skladbě nějakého myšlení. V tomto smyslu představuje oněch 13 neustále zmiňovaných textových pasáží ze svazků 95 a  96 Heideggerových sebraných spisů výlučně nahodilé úvahy, jejichž odejmutím by skladba tázání jediné otázky po pravdě Bytí/Seyn zůstala nedotčena. Výlučně v tomto smyslu musíme zdůraznit, že oněch 13 textových míst jsou „filosoficky irelevantní“,48 jak to poprvé zformuloval pomocí svého ostrého úsudku můj maďarský kolega, profesor István Fehér z Budapešti. Martin Heidegger nalézal u svých četných židovských studentů, kterými byli např. Hannah Arendtová, Hans Jonas či Karl Löwith, více než jen racionální myšlení, nalézal u nich totiž obrovský dar pro tvůrčí myšlení a vážil si jich až do konce svého ži48 Viz  Friedrich­‑Wilhelm von Herrmann, „Kein systematischer Baustein des Denkens – philosophisch belanglos / Žádná systematická součást myšlení – filosoficky irelevantní“, přel. Aleš Novák, in: Aleš Novák (vyd.), Ročenka pro filosofii a feno‑ menologický výzkum IV/2014. Praha: Togga 2014, s. 14–17.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

55

vota. Hans Jonas zveřejnil ve sborníku k poctě Heideggerových 80. narozenin příspěvek, který Heideggera obzvláště potěšil.49

49 Hans Jonas, „Wandlungen und Bestand. Vom Grunde der Verstehbarkeit des Geschichtlichen“. In: Durchblicke. Martin Heidegger zum 80. Geburtstag. Klostermann: Frankfurt a. M. 1970, s. 1–26.

57

Kapitola 3. Čistota myšlení z hlediska dějin Bytí

1a. Heideggerův postoj k národnímu socialismu Černé sešity Martina Heideggera, pojmenované podle barvy vnější obálky a podle jejich účelu rovněž označované jakožto filosofické Poznámkové notesy či Pracovní sešity, pouze doprovázejí Heideggerovo rokem 1930 započaté myšlení z hlediska dějin bytí či myšlení dějinnosti příhodného (něm. das Ereignisgeschichtliche Denken) a řadí se až za velké rukopisné práce tohoto myšlení, především za sedm velkých rukopisných pojednání z hlediska dějin bytí. Filosofický obsah jejich stále znovu se opakujících zápisů je srozumitelný výlučně na pozadí a na základě zásadních souvislostí současně či dříve vzniklých rukopisných pojednání. Pracovní cesta z hlediska dějin bytí vzešla z imanentní proměny otázky po pravdě (světlině) Bytí/Seyn, vypracované původně do podoby fundamentálně­‑ontologického pojetí otázky po bytí,

58

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

a vychází – podobně jako první cesta – z ontologické zkušenosti zapomenutí bytí. Nyní však Heidegger zakouší toto zapomenutí bytí ze samotné pravdy Bytí/Seyn jakožto proces týkající se celého Západu, a  sice pod označením „vykořeněnost Západu“50 či „vykořeněnost jsoucího z  Bytí/Seyn“,51 ke kterému dochází v rámci „převzetí přírody do kalkulování“52 50 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 94, Überlegungen II– VI (Schwarze Hefte 1931–1938). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014, s. 292–293: „Wir können nicht wissen, was im Grunde mit uns geschieht; solches Wissen war auch noch nie einem geschichtlichen Zeitalter beschieden. Was es zu wissen meint, ist immer noch ein Anderes als das, was geschieht. Aber wir müssen ein Zwiefaches ergreifen und in seiner Zusammengehörigkeit begreifen: / einmal der Entwurzelung des Abendlandes die Gegenwehr entgegenstellen und dann zugleich die höchsten Entscheidungen geschichtlichen Da­‑seins vorbereiten.“ 51 Tamtéž, s. 388: „Unabsehbar ist, was in diesem Rahmen sich begibt und doch ist es immer nur dieselbe Verödung einer schon längst vollzogenen Entwurzelung des Seienden aus dem Seyn.“ 52 Tamtéž, s. 388: „Fortschritt beruht auf der wachsenden Vergessenheit des Seyns aufgrund der immer findigeren und beliebigeren berechnenden Ausnutzung der »Natur«; bald wird auch | die lebendige Natur so weit sein, daß sie in die Zange der Planung genommen und zerstört wird. Aber dieser Vorgang ist deshalb gleichgültig, weil er – soweit er auf die Zerstörung treibt – immer dasselbe bringt, weil das, was er vermag, schon in seinem Beginn ausgeschöpft wurde – die Übernahme der

Pravda o myšlení Martina Heideggera

59

a  v  rámci „tyranie techniky“.53 Z  toho pro filosofii vyplývá úloha „založení pravdy Bytí/Seyn“54 a spolu s  tím „záchrany a  návratu jsoucna“.55 Proces vykořenění se pro Heideggera ukazuje jako začátek a  průběh novověku a  nejnovějšího novověku jakožto moderny. Bytí v  Descartesově racionalismu Natur in die Berechnung und die Versetzung des Menschen in die Haltung des Sichsicherns durch die Nutzung.“ 53 Tamtéž, s. 363: „Die Tyrannei der Technik – wo sie selbst gegen sich so ungesichert, schwankend und schwindelnd ist; im Nu durch sich selbst überholt und ohne Verlaß – daß solches herrschen und bezaubern kann – welchen Menschen setzt dies voraus? Wie weit muß die Entwurzelung schon reichen, um durch Solches hingerissen zu Werden; denn es handelt sich ja nicht um Einzelne, die vielleicht noch romantisch sich wehren und doch mitzermahlen werden.“ 54 Tamtéž, s. 437: „Was freilich mit dieser Frage heraufzieht, fordert eine Verwandlung des Menschen und fordert das Einzige und Höchste aller Philosophie, daß sie in der Gründung der Wahrheit des Seyns sich selbst aus diesem den Ursprung gibt und damit auf jede Krücke und Anlehnung und jede Bestätigung Verzicht tut –.“ 55 Tamtéž, s. 348: „Denn immer noch ist auch dann und zwar wesenhaft das Erdenken der Wahrheit des Seyns aller Einrichtung, Rettung und Wiederbringung des Seienden – allem unmittelbaren Schaffen und Werken – vorausgesprungen. Deshalb kann auch die Philosophie – gesetzt, daß sie solche ist – nie »politisch« abgeschätzt werden, weder in einem bejahenden noch in einem verneinenden Sinne.“

60

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

nabývá podle Heideggera „charakteru vypočítatelnosti – zhotovitelnosti – v nejširším významu“.56 Heideggerovými slovy řečeno se „tento výklad bytí stává základní podmínkou novověku a novověkého člověka“.57 Ve zpětném pohledu z konce 30. let pak Heidegger píše: „Čistě ‚metafysicky‘ (tzn. z hlediska dějin bytí) myšleno považoval jsem v letech 1930–1934 národní socialismus za možnost přechodu do jiného počátku a dával jsem mu tento význam.“58 56 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 95, Überlegungen VII– XI (Schwarze Hefte 1938/39). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014, s. 172–173: „Der »Rationalismus« des Descartes bedeutet, daß sich das Wesen des Seins aus der Gewißheit des Denkens, aus der Selbstsicherheit der Denkbarkeit bestimmt. Das Sein erhält jetzt ausdrücklich den bis dahin zurückgehaltenen oder erst grob gefaßten Charakter der Berechenbarkeit – der Machbarkeit – im weitesten Sinne.“ 57 Tamtéž, s. 173: „Diese Auslegung des Seins wird zur Grundbedingung der Neuzeit und des neuzeitlichen Menschen. Diese Grundbedingung jedoch kommt erst zu ihrer ungeschmälerten Macht, wenn dieses Zeitalter zu seiner eigenen Vollendung ansetzt. In diesem Zeitpunkt steht die Geschichte des jetzigen Menschen.“ 58 Tamtéž, s. 408: „Rein »metaphysisch« (d. h. seynsgeschichtlich) denkend habe ich in den Jahren 1930–1934 den Nationalso-

Pravda o myšlení Martina Heideggera

61

„Jiný“ počátek je počátkem překonání vykořeněnosti bytí skrze myslitelské založení pravdy Bytí/ Seyn. Takový byl Heideggerův souhlasný názor na začínající národní socialismus. Nyní však následuje nahlédnutí jeho omylu a chyby: „To vedlo k  nesprávnému posouzení tohoto ‚hnutí‘ co do jeho vlastních sil a vnitřních nutností […] a k jeho podcenění. Jím daleko spíše začíná […] završení novověku.“59

To ovšem představuje Heideggerovo kritické stanovisko k  národnímu socialismu. K  čemu vede toto završení novověku, které je v  podobě národního socialismu dokonce horší a  dalekosáhlejší nežli fašismus, líčí Heidegger v následující větě:

zialismus für die Möglichkeit eines Übergangs in einen anderen Anfang gehalten und ihm diese Deutung gegeben.“ 59 Tamtéž: „Damit wurde diese »Bewegung« in ihren eigentlichen Kräften und inneren Notwendigkeiten sowohl als auch in der ihr eigenen Größengebung und Größenart verkannt und unterschätzt. Hier beginnt vielmehr und zwar in einer viel tieferen – d. h. umgreifenden und eingreifenden Weise als im Faschismus die Vollendung der Neuzeit.“

62

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

„[…] to má za následek, že ‚řeč‘ a  ‚myšlení‘, ‚pojem‘ a představa jsou psychologicko-biologicky redukovány a  vyprázdněny na pouhé prostředky zařizování zmáhání života.“60

Podle Heideggera dále bude třeba nazývat „nepodmíněnost zhotovitelnosti bytí […] označením bruta‑ litas“.61 O něco později Heidegger píše: „Národní socialismus není bolševismus a tento není fašismus  – ovšem obojí jsou záludnými vítězstvími zhotovitelnosti.“62

60 Tamtéž, s. 249: „[…] die Folge davon, daß »Sprache« und »Denken«, »Begriff« und Vorstellung psychologisch­‑biologisch zu Mitteln der Einrichtung der Lebensbewältigung herabgesunken und veräußerlicht sind.“ 61 Tamtéž, s. 394: „Das, was künftig mit dem Namen brutalitas (nicht zufällig römisch) benannt werden muß, die Unbedingtheit der Machenschaft des Seins.“ 62 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 96, Überlegungen XII– XV (Schwarze Hefte 1939–1941). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014, s. 127: „Der Nationalsozialismus ist nicht Bolschewismus und dieser ist kein Faschismus – aber beide sind machenschaftliche Siege der Machenschaft – riesige Vollendungsformen der Neuzeit – ein errechneter Verbrauch von Volkstümern.“

Pravda o myšlení Martina Heideggera

63

Jeden Heideggerův zápis pocházející z  válečných let ohledně nahlédnutí svého omylu a chyby zní následovně: „Skutečný omyl či chyba mého ‚rektorátu 1933‘ nespočívaly ani tak v tom, že bych […] nepoznal ‚Hitlera‘ v jeho ‚podstatě‘ […], nýbrž že jsem se domníval, že nyní je načase, nikoli s Hitlerem, ale spolu s procitnutím lidu do jeho západního údělu stát se počátečním – dějinným.“63

Západní a dějinný úděl směřuje k připuštění myšlení a jednání z jiného počátku pravdy Bytí/Seyn. Nahlédnutí vlastního omylu či chyby ohledně rektorátu, do vydání Černých sešitů všude postrádané a nyní vyslovené samotným Heideggerem, se v uvedených sešitech nachází v  hojném počtu. Na částečnou 63 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 97, Anmerkungen I–V (Schwarze Hefte 1942–1948). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2015, s. 98: „Der eigentliche Irrtum des »Rektorats 1933« war nicht so daß ich, wie andere Klügere, nicht »Hitler« in seinem »Wesen« erkannte und mit jenen in der Folgezeit grollend daneben stand, im Bereich der Willen­ ‑losigkeit – d. h. im selben Bereich mit den Wollenden – sondern daß ich meinte, jetzt sei die Zeit, nicht mit Hitler, aber mit einer Erweckung des Volkes in seinem abendländischen Geschick anfänglich – geschichtlich zu werden. Vgl. die Rektoratsrede.“

64

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

obhajobu svého rektorského proslovu z  roku 1933 uvádí, že v ní „podnikl pokus myslitelsky předjímat tento proces završení vědy během skomírajícího a  vyhasínajícího myšlení, učinit vědění jakožto vědění o  tom podstatném znovu obsahem myšlení, a nikoliv dát ho Hitlerovi napospas.“64

Následuje rovněž Heideggerův nepokrytý a upřímný náhled na Hitlerovu zločinnou podstatu, když píše o  „nezodpovědné obludnosti a  zlořádu (něm. Unwesen), se kterým Hitler řádil po Evropě“65 a  o  „Hitlerově zločinném šílenství“.66 Heidegger 64 Tamtéž, s. 258: „Vielleicht kommt eines Tages doch jemand dahinter, daß in der Rektoratsrede von 1933 der Versuch gemacht wurde, diesen Prozeß der Vollendung der Wissenschaft in der Verendung des Denkens vorauszudenken, Wissen als Wesenswissen wieder ans Denken zu bringen, nicht aber an Hitler auszuliefern.“ 65 Tamtéž, s. 250: „Die Verantwortung solcher Gedankenlosigkeit, oder ist es schon mehr: Unvermögen des Denkens?, übersteigt um viele tausende von Graden das unverantwortliche Unwesen, mit dem Hitler in Europa umhertobte. Stalin braucht nur ein Geringes mehr an Klugheit ins Spiel zu bringen als Hitler: er braucht nur zu warten.“ 66 Tamtéž, s. 444: „Das deutsche Volk ist politisch, militärisch, wirtschaftlich und in der besten Volkskraft ruiniert, sowohl

Pravda o myšlení Martina Heideggera

65

nicméně též konstatuje, co během svého rektorátu neučinil: nedovolil odstranit Husserlovy knihy z  knihovny filosofického semináře, „jak to bylo předepsáno pro židovské autory“;67 nikdy nedovolil pořízení „jakékoli národně socialistické knihy, např. Rosenberga a jemu podobných, ani – jak bylo nařízeno a v ostatních seminářích vyplněno – pověsit ‚obraz vůdce‘“.68 A nakonec k tomu dodává: „Neuvádím to na obhajobu, pouze to konstatuji, k  čemuž též náleží, že jsem mezi léty 1933 až 44 přesně jako dříve se stejnou věcností poukazoval na význam Husserlovy fenomenologie a na nutnost studia jeho ‚Logických zkoumání‘.“69 durch den verbrecherischen Wahnsinn Hitlers als auch durch den endlich »zum Zuge gekommenen« Vernichtunsgwillen des Auslandes. Man mache sich nichts vor.“ 67 Tamtéž, s. 462: „Seine Werke sind niemals aus der Seminarbibliothek entfernt worden, wie das für jüdische Autoren vorgeschrieben war.“ 68 Tamtéž: „[…] sowenig wie je ein nationalsozialistisches Buch, z. B. Rosenberg und dergleichen, angeschafft oder, wie vorgeschrieben und auch in den übrigen Seminaren befolgt war, ein »Führerbild« aufgehängt wurde. Ich nenne dies nicht zur Verteidigung, nur als Feststellung.“ 69 Tamtéž: „Ich nenne dies nicht zur Verteidigung, nur als Feststellung, wozu auch dieses gehört, daß ich zwischen 1933

66

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

1b. Heideggerův postoj k antisemitismu Nyní vše ještě jednou zrekapitulujeme, čímž zdůrazníme mnohé poznatky a  tvrzení z  druhého oddílu předcházející kapitoly, protože v případě zjevného překrucování pravdy nemůže být opakování nikdy dost. Ve svazcích Heideggerových sebraných spisů 95 Überlegungen VII–XI (1938/39) a 96 Überlegungen XII–XV (1939–1941) se nalézá 13  textových pasáží čítajících od jedné do pěti vět, ve kterých Heidegger v  rámci své kritiky novověku, tzn.  moderny z  hlediska dějin bytí, zaujímá stanovisko k  „mezinárodnímu Židovstvu“ a  „světovému Židovstvu“. Připomínáme, že těchto několik pasáží zabírá dvě a půl normostrany formátu A4 v kontrastu ke zbývajícím 722 stranám obou uvedených svazků. Připomínáme rovněž, že výrazy, se kterými Heidegger zaujímá své stanovisko k „mezinárodnímu Židovstvu“, jsou následující: bezedná nehoráznost, absence dějinnosti, pouhé počítání se jsoucím, obrovitost, absence světa, prázdná racionalita a  počítací dovednost, zanedbání otázky po bytí, disponující zhotovení jsoucna, naprostá nevázanost, vykořeněnost všeho und 44 genau wie früher in der gleichen Sachlichkeit auf die Bedeutung der Phänomenologie Husserls und die Notwendigkeit des Studiums der »Logischen Untersuchungen« hingewiesen habe.“

Pravda o myšlení Martina Heideggera

67

jsoucího z  bytí. Kdo zná v  úplnosti již zmiňovaná Heideggerova pojednání z  hlediska dějin bytí pocházející ze 30. a  40. let dvacátého století, vidí okamžitě, že uvedené výrazy jsou pojmy z hlediska dějin bytí, kterými Heidegger charakterizuje ducha nejnovějšího novověku čili moderny, nakolik si tato moderna sama rozumí z  ducha novověké, tj.  matematické přírodovědy a  moderní techniky. Tím pádem se uvedené pojmy nevztahují pouze k židovskému duchu, nýbrž i k aktuálnímu duchu moderny, ke které „mezinárodní Židovstvo“ rovněž náleží. Také naše výše předložené vývody týkající se Heideggerova postoje k  národnímu socialismu poukázaly na některé z těchto pojmů, jimiž Heidegger charakterizoval novověkého ducha obecně. Rovněž zbylé, v našich předchozích vývodech nezmiňované pojmy z  právě uvedeného výčtu náležejí svým významem k pojmům charakterizujícím ducha všech lidských skupin a národů, které jsou svým údělem pojeny s duchem moderny. Ve svazku 97 Heideggerových sebraných spisů Anmerkungen I–V  (1942–1948), ve kterých se nacházejí ještě dvě nebo tři textové pasáže vztahující se k Židům, čteme následující slova: „‚Proroctví‘ je technika obrany údělového charakteru dějin. Je nástrojem vůle k  moci. To, že velcí proroci

68

Friedrich-Wilhelm von Herrmann byli Židé, je faktem, jehož tajemnost doposud nebyla myšlena.“70

To, že „proroctví“, v Heideggerově citaci označené jakožto nástroj vůle k moci, právě není proroctvím velkých proroků Starého Zákona, vyplývá z toho, že „vůle k moci“ podle Heideggera začíná teprve s duchem novověku. Heidegger připojuje k právě uvedenému citátu ještě následující poznámku: „Poznámka pro osly: tento postřeh nemá nic společného s ‚antisemitismem‘. Ten je zrovna tak pošetilý a tak zavrženíhodný jako krvavé a  především nekrvavé postupování křesťanstva proti ‚pohanům‘.“71 70 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 97, Anmerkungen I–V (Schwarze Hefte 1942–1948). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2015, s. 159: „»Prophetie« ist die Technik der Abwehr des Geschicklichen der Geschichte. Sie ist ein Instrument des Willens zur Macht. Daß die großen Propheten Juden sind, ist eine Tatsache, deren Geheimes noch nicht gedacht worden. (Anmerkung für Esel: mit »Antisemitismus« hat die Bemerkung nichts zu tun. Dieser ist so töricht und so verwerflich, wie das blutige und vor allem unblutige Vorgehen des Christentums gegen »die Heiden«. Daß auch das Christentum den Antisemitismus als »unchristlich« brandmarkt, gehört zur hohen Ausbildung der Raffinesse seiner Machttechnik.)“ 71 Tamtéž: „(Anmerkung für Esel: mit »Antisemitismus« hat die Bemerkung nichts zu tun. Dieser ist so töricht und so ver-

Pravda o myšlení Martina Heideggera

69

Tato „poznámka pro osly“ má obrovský význam. Vztahuje se totiž ke všem 13, resp. 14 či 15 textovým pasážím týkajícím se Židů, rázně rozptyluje podezření z  „antisemitismu“ a  místo toho ocejchovává takovéto podezřívání jako hloupoučké, pošetilé, bláhové a zavrženíhodné. Způsob myšlení z hlediska dějin bytí (NB. slovo „dějiny“ se zde chápe v souvislosti s tím, co Heidegger ve svých pojednáních rozvíjí jakožto bytostné odehrávání se pravdy Bytí/Seyn na způsob nikoliv nějakého narativu, nýbrž způsobem pojmově­ ‑systematickým) není „antisemitský“ ani tehdy, když se příležitostně kriticky vztahuje k  Židovstvu náležejícímu k  moderně, ale pochází z  fenomenologického ducha, který vysvětluje jevové formy moderny nikoli jakožto fenomény historické, nýbrž jakožto fenomény z hlediska dějin bytí. V  této souvislosti opět uvedeme výše citovanou pasáž z textu Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis), obsaženého ve svazku 65 Heideggerových sebraných spisů, tedy pasáž, která přesvědčivým způsobem dokládá, jakým způsobem samotný Heidegger werflich, wie das blutige und vor allem unblutige Vorgehen des Christentums gegen »die Heiden«. Daß auch das Christentum den Antisemitismus als »unchristlich« brandmarkt, gehört zur hohen Ausbildung der Raffinesse seiner Machttechnik.)“

70

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

postupuje proti národně socialistickým antisemitským tvrzením: „Je čirá blbost tvrdit, že experimentální zkoumání je nordicko­‑germánské a  naproti tomu racionální že je cizorodé! To bychom se pak museli odhodlat počítat Newtona s Leibnizem mezi ‚Židy‘. Právě rozvrhování přírody v matematickém smyslu je předpokladem pro nutnost a možnost ‚experimentu‘ jakožto měřícího a měřitelného.“72

Uvedený citát je jasným dokladem toho, že Heidegger oproti přesvědčení národního socialismu nepovažuje racionální a tím pádem kalkulující myšlení za výlučnou charakteristiku židovského ducha.

72 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 65, Beiträge zur Phi‑ losophie (Vom Ereignis). (1936–1938). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1989, s. 163: „Der reine Blödsinn zu sagen, das experimentelle Forschen sei nordisch­ ‑germanisch und das rationale dagegen fremdartig! Wir müssen uns dann schon entschließen, Newton und Leibniz zu den »Juden« zu zählen. Gerade der Entwurf der Natur im mathe‑ matischen Sinne ist die Voraussetzung für die Notwendigkeit und Möglichkeit des »Experimentes« als des messenden.“

Pravda o myšlení Martina Heideggera

71

2. Myšlení pravdy Bytí bez politických souvislostí Rovněž otázka, jaký je vztah Heideggerových politických vyjádření k  jeho myšlení z  hlediska dějin bytí, je jím samým zodpovězena na mnoha klíčových místech Černých sešitů. „Nakolik národní socialismus nikdy nemůže být principem filosofie, nýbrž vždy musí být podroben filosofii coby principu.“73

Heidegger zde stanovuje zásadní rozdíl mezi filosofií jakožto myšlením bytostného dění pravdy Bytí/Seyn na straně jedné a  politickým národním socialismem na straně druhé. Ačkoli Heidegger od národního socialismu očekával, že „může spolupůsobit na vzniku nového zásadního postoje k  Bytí/ Seyn“,74 nestává se filosofie pravdy Bytí/Seyn filoso73 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 94, Überlegungen II– VI (Schwarze Hefte 1931–1938). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014, s. 190: „Inwiefern der Nationalsozialismus niemals Prinzip einer Philosophie sein kann, sondern immer nur unter die Philosophie als Prinzip gestellt werden muß.“ 74 Tamtéž: „Inwiefern dagegen der Nationalsozialismus wohl bestimmte Stellungen beziehen kann und so eine neue Grundstellung zum Seyn miterwirken kann!“

72

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

fií národního socialismu. Ve své systematické skladbě zůstává o  sobě a  pro sebe nepolitická. Svého přechodného očekávání, že by toto politické hnutí mohlo spolupůsobit při novém zakořenění státního života v  pravdě Bytí/Seyn, se může kdykoli vzdát, aniž by se to dotklo pojmové skladby této filosofie. Proto Heidegger může krátce na to pronést zásadní tezi: „Něco jako ‚národně socialistická filosofie‘ není ani filosofií, ani neslouží ‚národnímu socialismu‘.“ 75

A ještě vyostřeněji pak Heidegger píše následující: „Prohlásit, že nějaká filosofie je národně socialistická, resp. že taková není, znamená právě tolik jako vyjádření: trojúhelník je statečný, resp. není statečný  – čili je zbabělý.“76

75 Tamtéž, s. 348: „Eine »nationalsozialistische Philosophie« ist weder eine »Philosophie« noch dient sie dem »Nationalsozialismus«.“ 76 Tamtéž: „Sagen, eine Philosophie sei »nationalsozialistisch« bzw. sei dies nicht, bedeutet ebensoviel wie die Aussage: ein Dreieck ist mutig bzw. ist es nicht – also feig.“

Pravda o myšlení Martina Heideggera

73

Ani Heideggerova politická vyjádření a jeho dočasné naděje, ani jeho k  Židům se vztahující věty rozhodně nepředstavují žádné zásadní myšlenkově systematické „stavební kameny“, tzn.  žádné konstitutivní myšlenkové rysy v rámci skladby myšlení z  hlediska dějin bytí. Abychom pochopili toto tvrzení v  jeho výpovědním obsahu, je zapotřebí disponovat jasným a  školeným porozuměním vnitřní systematice a  vnitřnímu charakteru skladby konkrétního filosofického myšlení. Žádná konkrétní filosofie jako např.  Kantova Kritika čistého rozumu či Hegelova Wissenschaft der Logik, resp. Heideggerovy Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) nevzniká jako třeba román či ledajaké spisovatelské dílo, které do sebe dokáže absorbovat myšlenky z  mnoha rozličných a rozdílných myšlenkových světů. To by bylo žurnalistické, nanejvýše literárně­‑vědní pojetí filosofického pojmového díla, jak to však vskutku zaznělo v posledních letech v rámci heideggerovské diskuse dokonce i ze strany některých filosofů, čímž ovšem tito demonstrovali svou filosofickou ubohost. Ani jeden pojem z myšlení z hlediska dějin bytí užitý v textu Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) a v následujících pojednáních nevykazuje vztah k  čemusi, jako je „antisemitismus“. Výlučný původ těchto pojmů spočívá v bytostném dění pravdy Bytí/Seyn. Heideggerův vhled do bytostného dění pravdy

74

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Bytí/Seyn se udál a  udává z  vhledu do dějinnosti toho, co vykázal ryze fenomenologickým způsobem na své fundamentálně­‑ontologické cestě jakožto transcendentálně­‑horizontálně odkrytou odemčenost coby pravdu (světlinu) Bytí/Seyn. Skrze imanentní proměnu fundamentálně­‑ontologického nasazení ze spisu Bytí a  čas v  nasazení z  hlediska dějin bytí vyplývají veškeré základní pojmy myšlení z hlediska dějin bytí, jak je Heidegger poprvé zavedl v textu Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) a jak je postupně modifikoval a doplňoval ve všech následujících pojednáních, o  kterých byla zmínka výše v první části druhé kapitoly. Hegel, jak známo, myslí ve své knize Fenomenologie ducha dějinnost absolutního ducha, počínaje jeho nejprázdnější podobou jakožto smyslovou jistotou  – Heidegger myslí dějinnost pravdy bytí, začínaje zkušeností zapomenutí bytí a  opuštění bytím coby toho „nepříhodného“ (něm. als Enteignis) až po příhodnost příhodného/Ereignis coby plnosti bytostného dění pravdy bytí. Heideggerovy Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) by bylo možné představit v jejich procesuálním charakteru cesty jakožto krok za krokem se odehrávající a  naplňující se fenomenologii příhodného/Ereignis. Vše, co náleží k  tomuto procesuálnímu charakteru cesty z hlediska dějin bytí, se odehrává na zcela odlišné rovině zamyšlení a uvažo-

Pravda o myšlení Martina Heideggera

75

vání, nežli je rovina „antisemitského“ myšlení. Tato posledně uvedená rovina ze své podstaty není s to proniknout na rovinu zamyšlení z  hlediska dějinnosti příhodného.

3. Pomatenost požadavku revize čtení Heideggerových spisů Zeptáme­‑li se, jaké jsou důsledky – vyplývající z našeho pojednání Heideggerových postojů k  národnímu socialismu a  k  antisemitismu v  oddílech 1a. a 1b. – pro další nakládání s Heideggerovými spisy, dává se odpověď sama sebou z celkového výsledku našeho zkoumání. Tato odpověď ovšem zní následovně: vrátit se zpátky k textům tohoto doposud posledního velkého myslitele 20. století, abychom jimi pronikli bez předsudků čistě filosoficko­‑vědecky, a nikoli ideologicko­‑politicky; vrátit se zpět k těmto textům, abychom porozuměli jejich vlastním myslitelským záměrům, což znamená, abychom je pochopili. Poté, co se jednoznačným a nezpochybnitelným způsobem ukázalo, že samotný myslitel Martin Heidegger považuje cosi jako „národně socialistickou filosofii“ za absurditu a nesmysl, že odmítá všechen „antisemitismus“ jako cosi hloupého, scestného a  zavrženíhodného, ukazuje se, že není

76

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

žádná potřeba čehosi jako „revize čtení“ Heideggerových textů z hlediska dějin bytí. Výzva pořadatelů konferencí v  uplynulých měsících, ať jsou Heideggerovy texty podrobeny reviznímu čtení za účelem prozkoumání ohledně možných antisemitských stop, obsahuje v sobě cosi pomateného. Všichni tito pořadatelé sice žijí z  milosti pozdějšího narození, ale právě proto se považují za ty, kdo jsou povoláni otevřít nový proces s  Martinem Heideggerem a  jeho dílem. Ačkoli nenáležejí ke generaci, která zažila národní socialismus i  antisemitismus, domnívají se disponovat obsáhlým věděním o tom, co to antisemitismus je. Požadavek revize čtení předpokládá prvotní četbu. Jak to, že na antisemitské stopy v myšlení Martina Heideggera nenarazili již během své primární četby, když tedy disponují takovou znalostí o  antisemitismu? Nemohli na ně narazit, protože v  Heideggerových textech žádné podobné stopy ani elementy nejsou, a dokonce být nemohou. Žádný z  Heideggerových židovských žáků neřadil po roce 1945 jeho texty k duševnímu majetku antisemitismu. Avšak mnozí z tak zvaných pořadatelů konferencí buď vůbec nečetli Heideggerova velká pojednání z  hlediska dějin bytí ze 30. a  40. let, nebo je četli jen letmo a  pak je zřejmě odložili stranou, protože k nim nenašli přístup. Tím však právě zanedbali (ba přímo v tom selhali)

Pravda o myšlení Martina Heideggera

77

myšlenkovou náročnost a  námahu, které vyžaduje fenomenologická cesta, po níž se myslitel Martin Heidegger dostal od fundamentálně­‑ontologického nasazení otázky (po) bytí ve spise Bytí a čas na cestu kladení téže otázky z hlediska dějin bytí v rukopise Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis). Tato myslitelská práce stála v centru jak mých výukových aktivit na freiburské univerzitě, tak mých četných publikací; tato myslitelská práce by totiž měla stát v centru společných myslitelských pokusů a úsilí studujících a vyučujících. Důsledek procesu našeho zkoumání pro budoucí nakládání s myslitelským dílem Martina Heideggera se nemusí týkat pouze komentování a systematické interpretace Heideggerových textů na základě zásadního postoje existenciální poctivosti a  ryze hermeneutického hledání pravdy, nýbrž se může týkat rovněž čistě filosofického vyrovnávání se s tím či oním myšlenkovým rysem myšlení z  hlediska dějin bytí. Zde myslím především na Heideggerovo zacházení se starozákonním i  novozákonním Bohem. Jedná se o  otázku Boha v  rámci myšlení příhodného/Ereignis, kterou Heidegger zodpovídá poukazem k „poslednímu Bohu“, tzn. o otázku, která však pro mě samotného  – jenž jsem se myšlení naučil nepřímo od Husserla a  přímo od Eugena Finka a  Martina Heideggera  – otevírá jinou

78

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

možnost v  návaznosti na Heideggerovy nejranější výklady otázky Boha od roku 1916, a  sice opětovný příhodně­‑dějinný návrat (ereignisgeschichtliche Zukehr) křesťanského Boha. S  tím souvisí otázka, kterou položil Eugen Fink v  rámci společného semináře s  Martinem Heideggerem o  Hérakleitovi v  zimním semestru 1966/6777 a  kterou Heidegger přijal pozitivně, totiž otázka vnitřního vztahu fenomenologického myšlení k  myšlení spekulativnímu. Tím budiž jen naznačena veliká souvislost otázek, jež by mohla udržovat další zabývání se myšlením Martina Heideggera při životě a v chodu.

4. Světová hospodářská nouze, dějinně­‑státní nouze a duchovní nouze pobytu/Dasein Nyní lze též položit otázku: „Proč tolik vzdělaných Němců následovalo ideje národního socialismu?“. Ve svazku „Überlegungen und Winke III“ zhruba z poloviny 30. let Heidegger uvádí tři nouze: světovou hospodářskou nouzi, dějinně­‑státní nouzi (Ver77 Martin Heidegger, Eugen Fink, Heraklit. Seminar Winter‑ semester 1966/67. Hrsg. von Friedrich­‑Wilhelm von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1970 (1. Auflage), 2014 (3. Auflage).

Pravda o myšlení Martina Heideggera

79

saillskou smlouvu) a duchovní nouzi pobytu/Dasein.78 V polovině 30. let vidělo téměř 80 % Němců ve zvoleném národním socialismu záchranu od uvedených nouzí. „Vzdělaní Němci“ strádali především onou zmíněnou „duchovní nouzí pobytu/Dasein“. Mezi tyto vzdělané Němce náleželi též Gottfried Benn a Martin Heidegger. Zmíněný básník se však již roku 1934 přestal politicky angažovat. Nyní se z  Černých seši‑ tů dozvídáme, že rovněž Heidegger již roku 1934 ustoupil od svého raného hodnocení národně socialistického hnutí jakožto možnosti určitého „přechodu do jiného počátku“ pro proměnu duchovní nouze pobytu/Dasein, a  to konkrétně poté, co nahlédl, že národní socialismus představuje spíše zahájení vstupu do „završení novověku“,79 tzn. vykořenění jsouc78 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 94, Überlegungen II– VI (Schwarze Hefte 1931–1938). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014, s. 148–149: „Wir sind durch die wirtschaftliche Welt­‑Not hindurchgegangen und stehen noch in ihr (Arbeitslosigkeit), wir sind der geschichtlich­‑staatlichen Not verhaftet (Versailles), wir kennen langsam die Verkettung dieser Nöte – aber wir spüren noch nichts von der geistigen Da‑ seinsnot – und daß wir noch nicht erfahrungs- und leidensfähig und d. h. noch nicht groß genug für sie sind, gerade das ist die größte Not.“ 79 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 95, Überlegungen VII–XI (Schwarze Hefte 1938/39). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014, s. 408: „Rein »metaphysisch«

80

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

na z Bytí/Seyn, a že tedy náleží do „epochy totální zhotovitelnosti“ a  „rasy“.80 Od tohoto Heideggerova zásadního vhledu se stalo zvládnutí duchovní nouze pobytu/Dasein výlučně záležitostí jeho myšlení jiného počátku dějin Bytí/Seyn. Počínaje založením myšlení z hlediska dějin bytí v rukopise Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) a následně ve všech dalších pojednáních z  hlediska dějin bytí až do roku 1944, položil Heidegger základ toho, co posléze zveřejnil po roce 1945: Dopis o  humanismu (d. h. seynsgeschichtlich) denkend habe ich in den Jahren 1930–1934 den Nationalsozialismus für die Möglichkeit eines Übergangs in einen anderen Anfang gehalten und ihm diese Deutung gegeben. Damit wurde diese »Bewegung« in ihren eigentlichen Kräften und inneren Notwendigkeiten sowohl als auch in der ihr eigenen Größengebung und Größenart verkannt und unterschätzt.“ 80 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 96, Überlegungen XI–XV (Schwarze Hefte 1939–1941). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014, s. 56: „Daß im Zeitalter der Machenschaft die Rasse zum ausgesprochenen und eigens eingerichteten »Prinzip« der Geschichte (oder nur der Historie) erhoben wird, ist nicht die willkürliche Erfindung von »Doktrinären«, sondern eine Folge der Macht der Machenschaft, die das Seiende nach allen seinen Bereichen in die planhafte Berechnung niederzwingen muß. Durch den Rassegedanken wird »das Leben« in die Form der Züchtbarkeit gebracht, die eine Art der Berechnung darstellt.“

Pravda o myšlení Martina Heideggera

81

(1946),81 Vorträge und Aufsätze (1954), Was heißt Den‑ ken? (1954),82 Der Satz vom Grund (1957), Unterwegs zur Sprache (1959). Slavná přednáška Otázka techniky (1953),83 jež představuje nepostradatelný příspěvek k  dějinám myšlení 20.  století a  jako taková se těší vysoké vážnosti, rovněž spočívá čistě myslitelsky na textu Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis). Doposud žádný přemýšlivý čtenář nenalezl v základních myšlenkových rysech této přednášky o technice cosi jako antisemitismus či jen podezření z  antisemitismu, ačkoli se samotný text skutečně zakládá na myšlení z  hlediska dějin bytí ze 30. let. Tím by snad mělo být patrné, jak scestná a  pomatená je výzva k revizi čtení Heideggerových textů.

81 Česky: Martin Heidegger, O humanismu. Přel. Petr Kůrka. Rychnov nad Kněžnou: Ježek 2000. 82 Česky: Martin Heidegger, Co znamená myslet? Přel. Petr Fischer a Ivan Chvatík. Praha: OIKOYMENH 2014. 83 Česky: Martin Heidegger, Věda, technika a zamyšlení. Přel. Jiří Michálek a Jana Kružíková. Praha: OIKOYMENH 2004, s. 7–35.

83

Kapitola 4. Analýza Heideggerových Černých sešitů čili Poznámkových notesů

Zdůrazněme nyní tedy znovu základní pravdu o  Heideggerových Černých sešitech, jak to avizujeme od samého úvodu. Černé sešity, jež získaly svůj název výhradně díky svému vnějšímu přebalu a jež samotný Heidegger ve svém roku 1937/38 koncipovaném „Ohlédnutí za cestou“ nazývá pouze Po‑ známkové notesy,84 nepředstavují žádný „samostatný rod“ v přísném smyslu, nýbrž jsou právě jen „filosofickými poznámkovými notesy“, které od roku 1931 doprovázejí Heideggerovo myšlení z  hlediska dějin bytí. Do těchto Poznámkových notesů si Heidegger zaznamenával dvojí: 84 Viz výše kap. 2.1.

84

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

1. Čas od času ho napadající myšlenkové střípky či myšlenkové rysy, které rozhodně nenáležejí do zá‑ roveň vznikajících rukopisů přednášek, přednáškových kurzů či pojednání, a jež proto byly zahrnuty do Poznámkových notesů, ve kterých i  pak zůstaly a  nebyly určené nikomu dalšímu. Na nočním stolku vedle postele měl Heidegger připravenou tužku a listy papíru, aby si během nocí, kdy nemohl spát, rychle poznamenával myšlenky a  úvahy, které pak následujícího dne pečlivě zanesl krasopisem do poznámkového sešitu. Co jsem nyní zahrnul pod bod 1 a  v  krátkosti popsal, je jediný opravdový a  hlavní účel inkriminovaných Poznámkových notesů. 2. Do Poznámkových notesů si Heidegger zapisoval též takové úvahy, které náležejí k jeho soukromým názorům, pojetím a  přesvědčením; opravdu se jedná o „soukromé“ záležitosti, jelikož se jedná o něco zcela odlišného oproti v bodě 1 uvedeným myšlenkovým střípkům či krátkým myšlenkovým sledům. K  těmto osobním či soukromým názorům mimo jiné náleží též vyjádření vztahující se k národnímu socialismu a  k  Židům, popř.  ke světovému Židovstvu. Tím, že Heidegger vztahuje pojem „počítajícího myšlení“, původně koncipovaný z hlediska dějin bytí, s obzvláštním důrazem k Židům, dochází k fatálnímu „smíšení“, které budí falešný dojem, že je myšlení z hlediska dějin bytí jako takové slučitelné

Pravda o myšlení Martina Heideggera

85

s „antisemitismem“. Kvůli tomuto zmatení dochází k situaci, že celé Heideggerovo pozdější myšlení je podezříváno a odmítáno. Heideggerovy poznámky k  „diagnóze moderny“ náležejí k základním rysům myšlení z hlediska dějin bytí, které je v sobě přísně a systematicky skloubené do podoby skladby. To, co výše v  předešlé kapitole nazývám Heideggerovým čistým myšlením, je myšlenková a pojmová skladba v té podobě, jak je představena v  jeho pojednání Beiträge zur Philoso‑ phie (Vom Ereignis) a ve všech následujících a souvisejících pojednáních. Toto čisté myšlení z hlediska dějin bytí je však třeba striktně odlišovat od toho, co jsem zde nazval Heideggerovými „soukromými“ názory a  přesvědčeními, tzn.  od jeho soukromých politických názorů ze 30. let, jež nestojí v  žádné věcně­‑systematické souvislosti s čistou myšlenkovou skladbou jeho myšlení z hlediska dějin příhodného (něm. das ereignisgeschichtliche Denken). Vztažením pojmu „počítající myšlení“, náležejícího k myšlení z  hlediska dějin příhodného/Ereignis, k  židovství se tento pojem přeci nestává automaticky pojmem „antisemitským“. Myšlení z hlediska dějin bytí, jak už jsme několikrát důkladně demonstrovali, má svou genezi ve fundamentálně­‑ontologickém myšlení a původ tohoto druhu lze myslitelsky velice přesně reprodukovat, jak jsme se o to pokusili v pře-

86

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

dešlých kapitolách a  opakovaně ve všech dalších našich zveřejněných publikacích. Heideggerovy poznámky k „diagnóze moderny“ čili k „počítajícímu myšlení“ bez vztahu k  „Židům“, objevující se v  Po‑ známkových notesech, naopak náležejí k Heideggerovu „čistému“ myšlení. Politicko­‑soukromými se pak tyto poznámky stávají teprve tehdy, jestliže a jakým způsobem se tyto poznámky vztahují k „Židům“. Hranice, kterou vytyčuji mezi Heideggerovým čistým myšlením a jeho soukromými výroky, pro mě však neprobíhá mezi Černými sešity na jedné straně a Heideggerovými ostatními texty na straně druhé, nýbrž hranice probíhá napříč samotnými Poznámko‑ vými notesy, jelikož tyto poznámkové notesy obsahují též mnohé, co jsem výše zahrnul pod bod 1 a co rovněž náleží k jeho myšlení z hlediska dějin bytí; zatímco vše uvedené pod bodem 2 jsou Heideggerovy osobní a soukromé názory, které ani čistě kvantitativně nemají převahu oproti zápisům spadajícím pod bod 1. Vše, co spadá pod bod 2, je pro mě zcela postradatelné a filosoficky irelevantní.

87

Závěr Proč se v Heideggerově myšlení z hlediska dějin Bytí nemůže vyskytovat antisemitismus

To výlučně rozhodující pro nakládání s  textovými pasážemi z Heideggerových Černých sešitů, jež se týkají Židů, je následující: duch těchto pochybných textových míst se nevyskytuje ani jako stopa v  zásadních sedmi textech myšlení z hlediska dějin bytí. Žádný pojem myšlení z hlediska dějin příhodného, který pochází z těchto sedmi textů, nevykazuje vztah k čemusi takovému jako „antisemitismus“. Velká pojednání z hlediska dějin bytí jsem četl nejenom větu po větě, nýbrž četl jsem je takovým způsobem, že jsem sledoval každou jednotlivou větu z  jejího věcného pramenného základu či ze základu  věcného kořene. Tímto pramenným základem je pravda Bytí/ Seyn. Heideggerův vhled do bytostného dění pravdy Bytí/Seyn pocházel a  pochází z  vhledu do dějinnosti toho, co na své fundamentálně­‑ontologické

88

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

myslitelské cestě fenomenologicky vykázal jakožto transcendentálně­‑horizontálně odkrytou odemčenost coby pravdu bytí. Z  této imanentní proměny fundamentálně­‑ontologického nasazení otázky bytí do podoby nasazení téže otázky z  hlediska dějin bytí vyplývají pak veškeré základní pojmy myšlení z hlediska dějin bytí, jak je Heidegger poprvé uvedl a  představil v  textu Beiträge zur Philosophie (vom Ereignis) a  jak je následně modifikoval, rozvedl a  doplnil. Znovu zopakuji, a  tím zdůrazňuji výše již zmíněnou významnou filosofickou paralelu mezi Hegelem a Martinem Heideggerem: zatímco Hegel myslí dějinnost absolutního ducha počínaje smyslovou jistotou, Martin Heidegger myslí dějinnost pravdy Bytí/Seyn, počínaje náznakem pravdy Bytí až po založení pravdy Bytí a  nadto ještě až k  těm nadcházejícím a  k  (poslednímu) Bohu v  příhodném/Ereignis. To vše se pohybuje a  udržuje na zcela jiné rovině promýšlení, nežli je ke každodennosti náležející „antisemitismus“ jakéhokoli ražení. Už jen proto nemůže „antisemitismus“ jakéhokoli druhu proniknout na rovinu promýšlení dějinnosti příhodného/ Ereignis. Je tudíž naprosto jasné, že cokoli „antisemitského“ je vzhledem k zamyšlení z hlediska dějin bytí zcela a naprosto irelevantní.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

89

Dospět k takovémuto náhledu, to si nevyžaduje žádná obsáhlá zkoumání, žádnou revizi čtení spisů Martina Heideggera, nýbrž jen dobře naučené filosofické řemeslo, schopnost rozlišovat (řec. krinein) a  schopnost úsudku. Peter Trawny, vydavatel Heideggerových Černých sešitů, patrně nedisponuje ničím ze zrovna uvedeného, a proto prostřednictvím špatně volených pojmů a se slabým úsudkem tlachá a žvaní o Heideggerově údajném „antisemitismu“. Mezi zpochybňovanými pasážemi z  Heideggerových zápisníků a jeho myšlením z hlediska dějin bytí proto není žádná vnitřní souvislost. Jestliže se právem rozlišuje mezi rasově podmíněným antisemitismem a konfesijně motivovaným antijudaismem, pak zpochybňované pasáže z Heideggerových notesů nenáležejí ani k  jednomu z  nich. Kam ovšem tedy náležejí? Náležejí výlučně k  Heideggerovým soukromým politickým názorům, které však přeformuluje následujícím pojmem z hlediska dějin bytí: „počítající myšlení“. Avšak tímto dodatečným přeformulováním se přeci pramenný základ myšlení z  hlediska dějin bytí automaticky nestává „antisemitským“. Když Heidegger hovoří o počítajícím myšlení finančního a  světového Židovstva, nepředstavují tyto věty žádný systematický stavební kámen v  sobě systematicky skloubeného myšlení příhodného/Ereignis  – že je o  tom přesvědčen, to

90

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

je obrovskou chybou Petera Trawnyho a všech jeho následovníků. Znovu a  už po několikáté uvedeme Heideggerovo silné vyjádření z  Beiträge zur Philoso‑ phie (Vom Ereignis): „Je čirá blbost tvrdit, že experimentální zkoumání je nordicko­‑germánské a  naproti tomu racionální že je cizorodé! To bychom se pak museli odhodlat počítat Newtona s Leibnizem mezi ‚Židy‘. Právě rozvrhování přírody v matematickém smyslu je předpokladem pro nutnost a možnost ‚experimentu‘ jakožto měřícího a měřitelného.“85

Politický antisemitismus Třetí říše má totiž vposled svůj původ v  konfesijně motivovaném antijudaismu 19. století. Čili: Musíme co nejpřísněji rozlišovat mezi textovými pasážemi z Poznámkových notesů týkajícími se 85 Martin Heidegger, Gesamtausgabe, Bd. 65, Beiträge zur Phi‑ losophie (Vom Ereignis). (1936–1938). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1989, s. 163: „Der reine Blödsinn zu sagen, das experimentelle Forschen sei nordisch­ ‑germanisch und das rationale dagegen fremdartig! Wir müssen uns dann schon entschließen, Newton und Leibniz zu den »Juden« zu zählen. Gerade der Entwurf der Natur im mathe‑ matischen Sinne ist die Voraussetzung für die Notwendigkeit und Möglichkeit des »Experimentes« als des messenden.“

Pravda o myšlení Martina Heideggera

91

Židů na straně jedné a  čistým filosofickým myšlením z hlediska dějin příhodného/Ereignis na straně druhé, jež samo ze sebe nemá žádnou příbuznost s něčím takovým jako „antisemitismus“! K  tomuto rozlišení musí dospět každý čtenář Heideggerových publikovaných textů, jestliže ovšem tyto spisy myslitelsky pochopil z jejich nejhlubšího základu. Během mého intenzivního studia spisů Martina Heideggera jsem v  jeho myšlení nikdy nenarazil na „antisemitské“ nebo nacistické stopy. Nepotřebuji znovu podnikat revidovanou četbu jeho spisů, abych slídil po podobných stopách. Mé rozhodné stanovisko k  otázce údajného „antisemitismu“ v Heideggerově myšlení z hlediska dějin bytí nemá znamenat nějaké očištění Martina Heideggera, nýbrž výlučně oproštění jeho filosofického myšlení od zfalšování a pokřivení a obranu proti nim.

93

Dodatek K Peteru Trawnymu, vydavateli Heideggerových Černých voskových sešitů

Petera Trawnyho jsem poznal hned po jeho promoci ve Wuppertalu (1995) a  po vydání jeho disertace s  názvem Martin Heideggers Phänomenologie der Welt ve vydavatelství Alber­‑Verlag ve Freiburgu in Breisgau (1997). Protože byl žákem vysoce ceněného kolegy Klause Helda, přistupoval jsem k  němu s  předběžnou důvěrou. V  průběhu let  – na žádost Klause Helda  – jsem se snažil Petera Trawnyho podporovat např.  tím, že jsem vyhotovil doporučující posudek pro získání neplacené mimořádné profesury šest let po jeho habilitaci (2000), ke které předložil spis s názvem Die Zeit der Dreieinigkeit. Un‑ tersuchungen zur Trinität bei Hegel und Schelling, který vyšel tiskem v  nakladatelství Königshausen & Neumann ve Würzburgu roku 2002.

94

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Jelikož Peter Trawny nemá až do dnešního dne ve věku 51  let žádnou placenou aktivní profesuru a zároveň musí zajistit ženu a dítě, doporučil jsem správci pozůstalosti Martina Heideggera, panu Dr. Herrmannu Heideggerovi a jeho synu Arnulfu Heideggerovi – poté, co se proti vůli Martina Heideggera i proti vůli mé rozhodli ke zveřejnění Černých sešitů – Petera Trawnyho coby vydavatele celkem devíti svazků Černých sešitů, aby se mohla zlepšit jeho finanční situace. Na základě jeho do roku 2012 předložených edicí svazků Heideggerových sebraných spisů i  vlastních publikací jsem se domníval, že mu  – jenž se deklaroval za Heideggerova příznivce – mohu bezmezně důvěřovat, i co se charakteru týče. V  dosavadní čtyřicetileté historii publikování sebraných spisů Martina Heideggera nedošlo k  žádnému takovému případu, že by vydavatel zároveň s  publikovaným svazkem vydal knihu s  nárokem na specifickou interpretaci, jelikož to byl zákaz stanovený samotným Martinem Heideggerem pro každého potenciálního vydavatele. Trawny tento výslovný zákaz porušil a napsal knihu, která falešně desinterpretuje a  popírá celou Heideggerovu pozdější myslitelskou cestu z hlediska dějin bytí pokrývající 46  let. Nakladatelství Vittorio Klostermann z Frankfurtu nad Mohanem spojovalo s touto Traw-

Pravda o myšlení Martina Heideggera

95

nyho zcela nefilosofickou knihou nazvanou Heidegger und der Mythos der jüdischen Weltverschwörung úmysl veřejně se distancovat od některých vyjádření Martina Heideggera týkajících se Židů a světového Židovstva, která se objevila v  rámci tří svazků Černých voskových sešitů. Já sám se od nich distancuji, avšak nikoli za cenu popírání vysoce významného díla velkého myslitele, v rámci kterého se tato vyjádření nevyskytují ani nepředstavují žádné stavební kameny myšlenkové skladby z  hlediska dějin bytí. Snaží-li se nejen Trawny, ale i  nemalý počet profesorů filosofie pochopit myšlení z hlediska dějin bytí na základě Heideggerových soukromých politických poznámek, pak se mýlí. Pan Dr.  Herrmann Heidegger nechal i  bez mé pomoci vyškrtat z rukopisu Trawnyho knihy mnohé neudržitelné pasáže. Avšak i zbytek knihy hodnotil spolu se svým synem Arnulfem Heideggerem jakožto pomýlený a nepatřičný. Já sám, jenž jsem jakožto hlavní spolupracovník Heideggerových sebraných spisů doporučil Petera Trawnyho správcům pozůstalosti coby editora, jsem otřesen nejen jeho vývody, jež mají ambici být interpretací, ale též i tónem jak jeho knihy, tak jeho veřejných vystoupení doma i v zahraničí. Bohužel jsem se v charakteru Petera Trawnyho hluboce zmýlil. Ve svém dopise jsem mu sdělil, že s ním okamžitě ukončuji veškeré vztahy.

96

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Trawnyho nejnovější publikace vyšlé po jeho odvratu od Heideggera mě odpuzují. Vykazují totiž děsivě citelný nedostatek pojmové přesnosti a  filosofické schopnosti úsudku. Namísto hermeneutického usilování o poctivost, namísto upřímné a seriózní pojmové práce jde o esejistický text, který se nezrodil z filosofického ducha, nýbrž z touhy působit navenek. Kniha Petera Trawnyho doprovázející edici prvních čtyř svazků Heideggerových zápisníků je zcela a  naprosto nefilosofická. Poznat toto jasně, v tom se liší filosofové s ostrou schopností úsudku od těch se slabou soudností. Je zcela zřejmé, že Peter Trawny instrumentalizuje svou edici Černých sešitů. Poté, co na své dosavadní filosofické cestě se svými publikacemi nedoznal žádného akademického úspěchu ani neobdržel žádnou placenou akademickou pozici, rozhodl se patrně vydat se zcela opačným směrem a  veřejně pranýřovat Heideggera na základě poznámkových notesů jakožto antisemitu, přičemž dokonce zvěstuje Heideggerův tak zvaný antisemitismus jakožto esoterické pozadí celého jeho myšlení z hlediska dějin bytí. Tím podává důkaz svědčící o tom, že nepochopil myšlení jednoho z největších myslitelů naší doby obsažené v textu Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis), že toto myšlení znevažuje a  troufá si ho popírat. Peter Trawny sází vše na jednu kartu, aby

Pravda o myšlení Martina Heideggera

97

konečně přeci jen dosáhl na placenou akademickou pozici. Dřívější knihy Petera Trawnyho byly zamýšlené jako seriózní publikace. Nyní však Trawny používá „židovskou otázku“ cíleně ke svým soukromým kariérním účelům. Na velké konferenci k  Heideggerovým Černým voskovým sešitům v pařížské Národní knihovně v březnu 2015 se vyjádřil izraelský profesor filosofie Alain Finkelkraut následovně: „Z  takovéhoto filosemitismu mě jímá hrůza, děsím se takovéhoto antiheideggerianismu.“ S  touto nepřekonatelnou výstižností poukázal na Trawnyho instrumentalizaci židovské otázky v Heideggerových Poznámkových notesech. V  tomto kontextu naopak plně podporuji záměr františkánského mnicha a  profesora filosofie Francesca Alfieriho a  poctivé a  seriózní novinářky Dr. Claudie Gualdany sestavit společně knihu, která má za cíl demonstrovat nadčasovou velikost a význam myšlení Martina Heideggera oproti veškeré nefilosofické instrumentalizaci.86 V  Heideggerových Černých voskových sešitech se sice vyskytuje 14 textových pasáží, které se týkají 86 Pozn. vydavatele: Jedná se o knihu F.-W. von Herrmann – F. Alfieri, Martin Heidegger. La verità sui Quaderni neri. Brescia: Morcelliana 2016.

98

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

židovské otázky a  od kterých se distancuji. Zároveň však musí převážit filosofické poznání, že nic z  toho, co Martin Heidegger rozvíjí o  Židech ve svých Poznámkových notesech a  výlučně jen v  nich, nepředstavuje duchovní pozadí základního určení jeho myšlení z hlediska dějin bytí, byť jsou tyto úvahy formulovány řečí tohoto myšlení z  hlediska dějin bytí. Největší chybou je brát politická vyjádření z Poznámkových notesů jakožto bázi pro interpretaci Heideggerova myslitelského díla z  hlediska dějin bytí, ve kterém se obdobná politická vyjádření nikde nevyskytují. Tomuto jedinému účelu byl též věnován náš předložený text.

99

Bibliografie

»Mein liebes Seelchen!« Briefe Martin Heideggers an seine Frau Elfride (1915–1970). Hrsg. und kommentiert von Gertrud Heidegger. München: Deutsche Verlags­ ‑Anstalt 2005. Di Cesare, Donatella, Heidegger, die Juden, die Shoa. Frankfurt a. M.: Klostermann 2016. Heidegger, Martin, Bytí a  čas. Přel. Ivan Chvatík, Pavel Kouba, Jiří Němec, Miroslav Petříček. Praha: OIKOYMENH 2002. Heidegger, Martin, Co znamená myslet? Přel. Petr Fischer a Ivan Chvatík. Praha: OIKOYMENH 2014. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 2, Sein und Zeit (1927). Hrsg. von Friedrich Wilhelm von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1977. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 4, Erläuterungen zu Hölderlins Dichtung (1936–1968). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1981. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 9, Wegmarken (1919–1961). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1976.

100

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 12, Unterwegs zur Sprache (1950–1959). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1985. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 24, Die Grundpro‑ bleme der Phänomenologie (Sommersemester 1927). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1975. 3. Auflage 1997. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 26, Metaphysische Anfangsgründe der Logik im Ausgang von Leibniz (Sommersemester 1928). Hrsg. von Klaus Held. Frankfurt a. M.: Klostermann 1978. 2. Auflage 1990. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 29/30, Die Grundbegriffe der Metaphysik. Welt – Endlichkeit – Einsamkeit (Wintersemester 1929/30). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1983. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 31, Vom Wesen der menschlichen Freiheit. Einleitung in die Philosophie. (Sommersemester 1930). Hrsg. von Hartmut Tietjen. Frankfurt a. M.: Klostermann 1982. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 39, Hölderlins Hym‑ nen »Germanien« und »Der Rhein« (Wintersemester 1934/35). Hrsg. von Susanne Ziegler. Frankfurt a. M.: Klostermann 1980. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 42, Schelling: Vom Wesen der menschlichen Freiheit (1809). (Sommersemester 1936). Hrsg. von Ingrid Schüßler. Frankfurt a. M.: Klostermann 1988.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

101

Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 52, Hölderlins Hym‑ ne »Andenken« (Wintersemester 1941/42). Hrsg. von Curd Ochwadt. Frankfurt a. M.: Klostermann 1982. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 53, Hölderlins Hym‑ ne »Der Ister« (Sommersemester 1942). Hrsg. von Walter Biemel. Frankfurt a. M.: Klostermann 1984. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 60, Phänomenolo‑ gie des religiösen Lebens. 1. Einleitung in die Phänomeno‑ logie der Religion (Wintersemester 1920/21). Hrsg. von Matthias Jung und Thomas Regehly. 2. Augustinus und der Neuplatonismus (Sommersemester 1921). 3. Die philo‑ sophischen Grundlagen der mittelalterlichen Mystik. Hrsg. von Claudius Strube. Frankfurt a. M.: Klostermann 1995. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 63, Ontologie. Her‑ meneutik der Faktizität (Sommersemester 1923). Hrsg. von Käte Bröcker­‑Oltmanns. Frankfurt a. M.: Klostermann, 1. Auflage 1988. 2. Auflage 1995. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 65, Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis). (1936–1938). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1989. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 66, Besinnung (1936–1968). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1997. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 67, 1. Die Überwin‑ dung der Metaphysik (1938/39). 2. Das Wesen des Nihilismus (1946–1948). Hrsg. von Hans­‑Joachim Friedrich. Frankfurt a. M.: Klostermann 1999.

102

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 69, Die Geschich‑ te des Seyns. Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 1998, s. 5–173. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 70, Über den Anfang. Hrsg. von Paola­‑Lodovika Coriando. Frankfurt a. M.: Klostermann 2005. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 71, Das Ereignis. (1936–1938). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 2009. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 72, Die Stege des An‑ fangs (1944). Hrsg. von F.-W. von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann. V přípravě. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 75, Zu Hölderlin  – Griechenlandreisen. Hrsg. von Curd Ochwadt. Frankfurt a. M.: Klostermann 2000. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 80.1, Vorträge (1915-1932). Hrsg. von Günther Neumann. Frankfurt a. M.: Klostermann 2016. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 94, Überlegungen II– VI (Schwarze Hefte 1931–1938). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 95, Überlegungen VII–XI (Schwarze Hefte 1938/39). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014. Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 96, Überlegungen XI–XV (Schwarze Hefte 1939–1941). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014.

Pravda o myšlení Martina Heideggera

103

Heidegger, Martin, Gesamtausgabe, Bd. 97, Anmerkungen I–V (Schwarze Hefte 1942–1948). Hrsg. von Peter Trawny. Frankfurt a. M.: Klostermann 2015. Heidegger, Martin, O humanismu. Přel. Petr Kůrka. Rychnov nad Kněžnou: Ježek 2000. Heidegger, Martin, O pravdě a bytí. Přel. Jiří Němec. Praha: Mladá fronta 1993. Heidegger, Martin, Věda, technika a zamyšlení. Přel. Jiří Michálek a Jana Kružíková. Praha: OIKOYMENH 2004. Heidegger, Martin; Fink, Eugen, Heraklit. Seminar Win‑ tersemester 1966/67. Hrsg. von Friedrich­‑Wilhelm von Herrmann. Frankfurt a. M.: Klostermann 1970 (1. Auflage), 2014 (3. Auflage). Husserl, Edmund, Logická zkoumání. 1. Prolegomena k čisté logice. Přel. Kristina S. Montagová a Filip Karfík. Praha: OIKOYMENH 2009. Husserl, Edmund, Logická zkoumání. II/1, Zkoumání k feno‑ menologii a  teorii poznání. Přel. Petr Urban, Karel Novotný a Hynek Janoušek. Praha: OIKOYMENH 2010. Husserl, Edmund, Logická zkoumání. II/2, Základy fenome‑ nologického objasnění poznání. Přel. Petr Urban. Praha: OIKOYMENH 2012. Husserl, Edmund, Logische Untersuchungen. Hrsg. mit einer Einführung und einem Sach- und Namenregister von Elisabeth Ströker. Hamburg: Meiner 2013. Jonas, Hans, „Wandlungen und Bestand. Vom Grunde der Verstehbarkeit des Geschichtlichen“. In: Durchblicke. Martin Heidegger zum 80. Geburtstag. Frankfurt a. M.: Klostermann 1970, s. 1–26.

104

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Pöggeler, Otto, Die Vielstimmigkeit der Philosophie. München: Wilhelm Fink Verlag 2012. Trawny, Peter, Heidegger und der Mythos der jüdischen Weltverschwörung. Frankfurt a. M.: Klostermann 2014. von Herrmann, Friedrich­‑Wilhelm, „Kein systematischer Baustein des Denkens  – philosophisch belanglos / Žádná systematická součást myšlení – filosoficky irelevantní“, přel. Aleš Novák, in: Aleš Novák (vyd.), Ročen‑ ka pro filosofii a  fenomenologický výzkum IV/2014. Praha: Togga 2014, s. 14–17. von Herrmann, F.-W. – Alfieri, F., Martin Heidegger. La veri‑ tà sui Quaderni neri. Brescia: Morcelliana 2016.

105

Jmenný rejstřík

Alfieri, Francesco 97 Arendtová, Hannah 54 Aristotelés 22, 23, 24, 35 Augustinus Aurelius 22 Descartes, René 35, 59 Di Cesare, Donatella 12, 15 (pozn.) Empedoklés 38 Fehér, Istvan 54 Fichte, Johann Gottlieb 35 Fink, Eugen 77, 78 Finkelkraut, Alain 97 Gualdana, Claudia 97 Hegel, Georg Friedrich Wilhelm 16, 32, 53, 73, 74, 88, 93, 108 Hérakleitos 78 Hitler, Adolf 17, 63, 64 Hölderlin, Friedrich 33, 34, 38 Husserl, Edmund 24, 25, 26, 35, 65, 66 (pozn.), 77

Jonas, Hans 54 Kant, Immanuel 15, 35, 73 Kierkegaard, Søren 24 Leibniz, Gottfried Wilhelm 29 (pozn.), 51, 52, 70, 90 Löwith, Karl 54 Luther, Martin 24 Newton, Isaac 51, 52, 70, 90 Nietzsche, Friedrich 15, 108 Pavel, svatý apoštol 22 Petri, Elfride 17, 19 Pöggeler, Otto 36 Schelling, Friedrich Wilhelm Joseph 16, 53, 93 Schüßler, Ingeborg 49, 53 (pozn.) Trawny, Peter 9, 10, 12, 14, 49, 50, 89, 90, 93–97, 107

107

Zusammenfassung

Kein systematischer Baustein des Denkens – philosophisch belanglos Friedrich­‑Wilhelm von Herrmann Als philosophischer Hauptmitarbeiter an der Gesamtausgabe und als einstiger Privatassistent Martin Heideggers in dessen letzten Lebensjahren gebe ich eine knappe korrigierende Stellungnahme zu der Manuskriptengruppe der sog. „Schwarzen Hefte“ oder „Arbeitshefte“ ab. Der jetzige Herausgeber der „Schwarzen Hefte“ Peter Trawny wurde von mir lediglich als Text­ ‑Editor, nicht aber als Text­‑Interpret empfohlen. Von seinen international vorgetragenen Auslegungsversuchen, die mich ihrer inneren Unwahrheit wegen tief enttäuscht haben, muß ich mich um des Denkens Martin Heideggers und der Wahrheit willen strikt distanzieren.

108

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Die „Schwarzen Hefte“ begleiten lediglich das um 1930/31 einsetzende seins- oder ereignisgeschichtliche Denken Heideggers, d. h. den zweiten Ausarbeitungsweg der Seinsfrage. Sie haben daher einen rein philosophischen Inhalt, sind aber den großen Arbeiten des seinsgeschichtlichen Denkens neben- und nachgeordnet. Deshalb ist der philosophische Gehalt ihrer immer wieder neu einsetzenden Aufzeichnungen nur aus den grundlegenden Zusammenhängen der gleichzeitig verfaßten Abhandlungen nachzuvollziehen. Die im Verhältnis zu den 34 Heften ganz wenigen, in keinem größeren Kontext stehenden Textstellen, die sich auf das Judentum beziehen, sind philosophisch für das Denken Heideggers völlig belanglos und somit überflüssig. Vor allem bilden sie keinen gedanklich­ ‑systematischen Baustein des seinsge‑ schichtlichen Denkens. Das bezeugen alle gleichzeitig verfaßten Vorlesungen, Vorträge und Abhandlungsmanuskripte, die nichts Antisemitisches enthalten. Das Judentum und dessen alte und große Geschichte gehört für Heidegger nicht in die Geschichte des Seins, die nur das abendländische Denken von den Frühen Griechen bis zu Hegel und Nietzsche und die neuzeitlich­‑gegenwärtige Wissenschaft und moderne Technik umfaßt, welche letztere für Heidegger charakterisiert sind durch das „rechnen‑

Pravda o myšlení Martina Heideggera

109

de Denken“, in dem Martin Heideggers Denken eine große Gefahr für die Menschheit sieht. Der vom Herausgeber unscharf und mißverständlich geprägte Begriff des „seinsgeschichtlichen Antise‑ mitismus“ in bezug auf die wenigen Sätze über die Juden führt zu der unheilvollen Verwirrung, daß das seinsgeschichtliche Denken als solches antisemitisch sei. Heidegger hat auch nicht „eine Zeitlang so gedacht“, wie der Herausgeber formuliert, nämlich so wie in den auf das Judentum bezogenen Sätzen. Wenn man derartig pauschal formuliert, meint der Leser und Hörer, Martin Heidegger habe in der Zeit dieser Sätze auch in seinen philosophischen Abhandlungen „so“, also antisemitisch gedacht, was völlig unsinnig ist. Daß das seinsgeschichtliche Denken in seinem inneren Gefüge und Aufbau überhaupt nichts von einer antijüdischen Haltung einschließt, bezeugen die sieben großen seinsgeschichtlichen Abhandlungen von 1936 bis 1944, die mit den „Beiträgen zur Philosophie“ beginnen und mit den „Stegen des Anfangs“ enden.

Friedrich-Wilhelm von Herrmann Pravda o myšlení Martina Heideggera Sestavil, přeložil a k vydání připravil Aleš Novák Jako Supplementum V Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum vydalo vydavatelství Togga, spol. s r. o., Radlická 48, Praha 5 © Friedrich-Wilhelm von Herrmann, 2017 Sestavil, přeložil a k vydání připravil: Aleš Novák Jazyková korektura: Vendula Kadlečková Redakční spolupráce: Václav Zajíc Obálka, typografie a sazba z písma Baskerville upraveného Františkem Štormem: Dušan Neumahr Vyrobila: Togga, spol. s r. o., Radlická 48, Praha 5 Vydání první, Praha 2017 © Togga, 2017 ISBN 978-80-7476-115-7

Vydavatelství Togga, Praha, 2017

Friedrich-Wilhelm von Herrmann   Pravda o myšlení Martina Heideggera

Myšlení a  dílo Martina Heideggera je vystaveno opakovaným obviněním ze spolupráce s národním socialismem, ke kterému se nyní přidalo obvinění ze systematického antisemitismu, které se objevilo v  souvislosti s  vydáním jeho soukromých zápisníků známých pod označením „Černé sešity“. Samotné zápisníky by nevzbudily tolik pozornosti, kdyby jejich vydavatel, Peter Trawny, zároveň nepublikoval svou interpretující knihu o  Heideggerovi a mýtu světového židovského spiknutí. Není povolanější autor než Friedrich­‑Wilhelm von Herrmann, jenž byl po čtyři poslední roky Heideggerova života jeho osobním tajemníkem a  filosof ho pověřil vydáváním svého souborného díla, který dokáže jednoznačně vyvrátit a odmítnout Trawnyho lživá a falešná tvrzení, aniž by prováděl apologii samotného Heideggera. Von Herrmannova reakce na lživá obvinění mají formu přehledného, systematického výkladu geneze Heideggerova myšlení, a  potud může jeho krátká kniha sloužit jako vynikající uvedení do celkového kontextu myšlení a díla Martina Heideggera, který – i když nemusí být každému čtenáři sympatický buď jako člověk, nebo jako myslitel – přesto zůstane jedním z největších filosofů 20. století.

Friedrich-Wilhelm von Herrmann

Pravda o myšlení Martina Heideggera

Supplementum V Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum

Togga